Reportáže

Alegorie ptačí smrti

Výstavní plán galerie Prokopka směřuje k mladé a střední generaci výtvarníků a má obsáhnout všechny výtvarné obory od malby, fotografie, sochy až po nová média. Dalším vystavujícím je Ladislav Vondrák (narozen 1975), student VŠUP (2010) v ateliéru Fotografie.
Ve své tvorbě se zabývá videem, performancí a instalacemi. Jeho práce s videem je často podpořena performancí, tématicky v nich zpracovává osobní zkušenosti. Některá společenská témata zviditelňuje provokativní formou tvorby. V projektu „Pachuť“ Galerie Artwall (2012) se věnoval znechucením nad stavem současné politické scény.
V rámci projektu „Alegorie ptačí smrti“, instaluje Vondrák do galerie velkoformátovou malbu se znaky action paintingu, která se propojuje s performancí na vernisáži výstavy. Ve spolupráci s Rudolfem Skopcem.

„Alegorie ptačí smrti“ Přes veškerou úzkost, povolán. Povolán k věcem při nich se tají dech. Pád. Bezvládnost. Zbývá jen vzít za nohy a dokázat, že to vlastně šlo. Muselo to jít. Přes veškerou úzkost, povolán.

umělciLadislav Vondrák
kurátorMarkéta Vlčková
místoGalerie Prokopka
tagy
účinkujícíLadislav Vondrák, Rudolf Skopec
kameraNikola Brabcová
zvukNikola Brabcová
střihNikola Brabcová
interviewNikola Brabcová
překladAdéla Dörnerová
kategorieReportáže
publikováno19. 7. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Alegorie ptačí smrti
Výstava s využitím dokumentačních formátů či reinstalací představuje umělecká díla, která byla primárně koncipována pro veřejný prostor a aktivně reagovala na společenskou situaci ovlivňující, determinující nebo rozvíjející charakter konkrétní lokality a kvalitu jejího využití komunitou.
Mini-sympozium „Bauhaus a funkcionalismus“ zkoumá recepci a interpretaci vzniku a rozkvětu funkcionalismu v Československu v meziválečném období, kontakty s Bauhausem v Německu. Osoba předního teoretika modernistické avantgardy Karla Teigeho a jeho pedagogického působení na Bauhausu je exemplárním příkladem networku a vzájemných kontaktů.
Jak zařídit, aby každý a každá mohli mít své místo, kde mohou svobodně říci, co cítí, co zažívají a co si přejí? Může to zatím znít jako fikce, jako obrázek z utopické kulturní civilizace. Ale dá se říct, že taková výstavní instituce zároveň neexistuje a zároveň existuje.