ANSWERED PRAYERS

Výstava Answered je samostatnou prezentáciou víťaza Ceny Oskára Čepana 2009. Pre výstavu v Galérií Médium si András Csefalvay vybral médium video inštalácie. Prezentácia sa odohráva prevažne na veľkoplošných plátnach, doplnená je tabuľami, obsahujúcimi slovný komentár, dotvárajúci pohyblivý obraz. Vyberá si veľké témy (láska, politika, smrť, umenie), ktoré spracúva do výpovedí oslovených respondentov. Tí, nasvietení vo veľkom presklenom detaile caravaggiovským svetlom ako naliehavé portréty barokových mučeníkov, rozprávajú na kameru o zadanej téme.

Pohyblivý obraz je poňatý ako monumentálny portrét, kde sa každé gesto, zavreté oči, pohyb či ustrnutie stávajú mienkotvornými a ďalšou rovinou prispievajú k čítaniu celku.

Výsledných sedem projekcií nie je náhodným číslom – táto symbolika, spolu s témou, veľkolepým formátom a čistou prácou kamery prispievajú k výsledku, ktorý by mal podčiarkovať práve to, čo pred rokom komisia Ceny Oskára Čepana na mladom debutantovi ocenila: odhad a odvahu. Odvahu k patetickej forme a odhad k jej vybalancovaniu.

umělciAndrás Cséfalvay
místoGaléria Médium
tagy
účinkujícíAndrás Csefálvay
kameraPeter Barényi
zvukPeter Barényi
střihPeter Barényi
interviewPeter Barényi
překladZuzana Frantíková, Martin Rozbroj
publikováno22. 9. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
ANSWERED PRAYERS
Galerista a kurátor Jaroslav Krbůšek se pohybuje v českém uměleckém provozu od osmdesátých let. V roce 1984 založil Galerii Opatov, v níž do ukončení jejího provozu v roce 1992 připravil 111 výstav; v letech 1994 až 1997 provozoval Galerii Ruce, od roku 1995 do roku 2002 byl ředitelem Galerie Václava Špály. Ve svém příspěvku se věnuje především své činnosti v rámci Galerie Opatov.
Postupem času v činnosti Marka Pokorného vystupuje stále výraznější zájem o otázky institucionálního provozu umění. Ve svém příspěvku kritizoval pro české prostředí podle něj charakteristické „hybridy“ – instituce s nejasně vymezeným statutem, v nichž se typicky prolínají zájmy partikulární a obchodní s deklarovaným universalistickým posláním. Problémem takových institucí má být jejich inherentní nestabilita daná střetáváním vzájemně protikladných funkcí, jež přitom samy o sobě nemusí být nelegitimní. Kriticky se vymezil i vůči „naivnímu“ free-lance kurátorskému přístupu – kurátor coby autor konceptu připravuje výstavu a volba výstavní instituce představuje cosi druhotného.
Autorka reflektuje společensky konstruované kategorie zdraví a nemoci prostřednictvím fragmentární reprezentace a nevyřčenosti, skrze otisky vlastní paměti a historie, k nimž ovšem přistupuje s odstupem – jako k archivu, který uspořádává metodou selekce, variace či práce v sériích. Intimní tak prochází odosobněním a zviditelňuje mechanismy kontroly.