ČESKÁ POHÁDKA

Pohádka není jen přežitkem minulých dob, neboť je především příběhem. Svárem protikladných sil, které – v těch nejlepších a dnes už klasických pohádkách – nelze redukovat na ty či ony konkrétní zástupce z našeho aktuálního světa.

 

Česká pohádka?

Příběh v širším slova smyslu potřebuje každý, a to v každé době. Zjednodušeně lze říci, že spoluvytváří životní kontext, ne sice jediný, zato však velmi podstatný. Zkrátka kontext, v jehož světle a s jehož pomocí dostává život smysl. Uvádí nás do světa. Vzhledem k těmto skutečnostem se však musí počítat s nebezpečím – totiž snahou přivlastnit si příběh v rámci mocenských vztahů, jež se jeví jako průvodní jev tohoto procesu. Pokušení ovlivnit podobu tohoto ustavování v podobě zakládajícího či vzorového příběhu je silné, a to na všech úrovních. Kontrolu nad příběhem lze získat zjednodušeně dvojím způsobem: buď po vzoru hrdinných reků vykonat něco mimořádného, což se odrazí nějakým způsobem právě v příběhu, nebo se pokusit onen příběh poopravit k obrazu svému. Jako při mnoha jiných příležitostech se velikost hrdiny pozná také podle toho, jakého soupeře si zvolí. To může napovědět mnohé. A sílu (nejen pohádkového) příběhu prokáže už jenom to, že se jej mnozí pokoušejí měnit, neboť v něm – ať již vědomě či nevědomě – vidí příležitost obhájit legitimnost svého počínání a do budoucna stanovit, kým chtějí být. Výstava Česká pohádka v tomto ohledu zapadá do tohoto širokého rámce kontextů a různých variant vytvářených světů. Předkládá však příběh vizuální – pracuje s obrazy. Jak již bylo uvedeno, dokonce i pohádka čelí v dnešní době různým mediálním tlakům, neboť mediální obraz také zakládá určitý rámec, jakým způsobem může být určitý společenský fenomén vnímán a přijímán. Českomoravská myslivecká jednota se ohradila proti obrazu „špatného“ myslivce či lesníka, který se objevil v nedávné době ve večerníčku. Myslivci chtějí mít zkrátka také svou mytologii, v níž by vystupovali jako moudří a uvážliví ochránci lesa a zvěře, ochotní rázně zakročit tam, kde se děje nějaká nepravost. Zajímavá je ale právě ta okolnost, že svůj obraz chtějí „kontrolovat“ i v tomto typu pořadu. Jejich mediální obraz je však chtě nechtě vytvářen na stránkách novin nebo v televizi. Myslivci jsou společenstvím, které má své rituály. Instalace na přítomné výstavě pouze tento obraz konfrontuje s obrazem jiným. Myslivci se točí na řetízkovém kolotoči na pozadí pohádkově malebné krajiny, ptáčci štěbetají, slyšíme zvuk lesního rohu…

Kateřina Fojtíková

umělciKateřina Fojtíková
místoEntrance Gallery
tagy
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewIvan Svoboda, Jan Vidlička
publikováno22. 1. 2008
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
ČESKÁ POHÁDKA
Prostorová instalace Geofónie, kterou přímo pro vybranou lokalitu vytvořil osmičlenný tvůrčí kolektiv zformovaný projektem Trychtýř, se zabývá geologickou tématikou. Konkrétně toto skupinové dílo zkoumá rozličné zvuky minerálů, sonifikaci formotvorných geologických katastrof nebo pomalé plynutí času.