HARUN FAROCKI

Stěžejním tématem jeho děl, která umělec sám nejvýstižněji definuje jako „filmové eseje“ či určité „formy inteligence“, je proces tvorby a reprodukce obrazů. Specifickým druhem montáže kombinuje filmové obrazy z archivů s vlastním filmovým materiálem a doprovází je komentářem. Osobitou analytickou metodou inspirovanou mimo jiné B. Brechtem, texty W. Benjamina či V. Flussera, filmy S. M. Eisensteina, A. Klugeho a J.-L. Godarda využívá filmový materiál jako nástroj pro zkoumání jak obrazových, tak společenských struktur.