Projekt Je ne travaille jamais se zaměřil na okolnosti tvůrčího a „pracovního“ procesu na poli současného umění z pozice kurátora a teoretika. Ten ho nechápal jen jako problém sociální a politický, jak je dnes časté, ale chtěl ho implicitně ohledat v procesu jakési „inscenované teorie“ jako komplexního tématu. Autor koncepce a kurátor zde sám sebe a svou činnost postavil do uvozovek interpretace, v rámci níž se jako individuální vzorek vložil do laboratorního prostředí experimentálního galerijního prostoru. Spolu se sebou a svojí „prací“ sem ale přenesl i fragment umělecké „scény“, s níž je spojen svými aktivitami. Nejde přitom ani tak o mimetický a performativní přenos „reality“ do scénického rámce galerie, ale spíše o přenos jednotlivých témat a problémů.
