Lov je jednou z prapůvodních dovedností člověka, která sloužila k získání potravy daleko dříve, než uvědomělé a systematické pěstovaní rostlin. Ve své podstatě jde tedy o elementární techniku pro přežití.
Tak jako umění, řemesla, kult, sex nebo mezilidská komunikace, má tedy i lov svůj tisíce a miliony let dlouhý vývoj. Lov jako kolektivní dovednost, společenská kratochvíle a výraz společenského postavení, předmět uměleckého ztvárnění, prostředek přírodovědného bádání, specializovaná činnost, koníček a způsob relaxace, prostředek udržování „rovnováhy“ a v konečném důsledku i moderní transformace lovu v „divočině“ na velkochovy domácích zvířat, které jsou zdrojem masa v masovém měřítku. Archetypální činnost člověka prošla významnou proměnou.
Výstava LOV si neklade za cíl formulovat jednoznačně kritické stanovisko nebo být v jakémkoli smyslu aktivistická. Podnětem k jejímu vzniku byla samotná díla umělců, kteří dané téma různým způsobem (ať záměrně či nikoli) zpracovávají. Nejedná se tedy o snahu postihnout nějakou tvůrčí tendenci s charakteristickými představiteli, ale o tematickou výstavu představující soubor děl, která podávají různé úhly pohledu na konfrontaci člověka a zvířete, která ústí ve smrt toho druhého – ať už tento fakt nahlížíme jakkoli. Odlišné perspektivy jednotlivých autorů odhalují groteskní ironii, fetišismus, naturalističnost, fantastičnost opírající se o mytické motivy i utopické pokusy o proměnu situace. Rozličnost přístupů i výrazových prostředků tak vytváří nejen uměleckou mozaiku působivých děl, ale otevírá pole pro otázky, které mohou oslovit i dnešního velkoměstského člověka.
