Jak si kdo ustele, tak si lehne, i když má doma místo dveří korále nebo černocha a v prdeli voJ
Ať mi moji první vzpomínku na Martina Zeta zdeformuje nějaké omezení, překážkA
Koneckonců proč by nemohl vzniknout text – performance pojednávající znaK
Jeho schopnost přetvářet svou jednoznačností původně zamýšlené na nezamýšlený slovní orloJ
Sevření běžným rámem vymezuje a zvýrazňuje, rám znaku zatlačuje a navléká imaginaci dreS
Eliminujeme nárok na pravdivost, protože se nejraději ze všeho rámcově vymezujemE
Mužská saka a dámské kostýmky, za nimi paravány, ze strany čumí ratolesti květináčových paleM
Přesto tu budeme mít i mechanický rám tvořený řádkem, který sedl platformě OpenOffice na leP
Okolik je po každé další performanci člověk Zet šťastnější, to je dobrá otázka právě pro něhO
Typické je, že se před svými uměleckými výkony chová jako chlapík, který jde jen tak kolem vraT
Koukne na dvůr a očumuje zabijačku, která tam právě probíhá, čichá, ale za chvíli mu jede vlaK
Apřitom je vegetarián a nekuřák a abstinent, ale především masa, tabáku a alkoholu uměníčkA
Lopotí se na zahrádce své hlavy s nejedlými modrými mrkvemi ve tvaru nesoustředných spiráL
Měnit mu svět, jako ho on mění mě, říkám si vždycky, nebo po něm aspoň hodit měkký saláM
Atlet běžící stovku přes doskočiště dálky, matraci výšky, koulařský kruh a relaxujícího ČíňanA
Restaurátor, který dokáže, aby pohár z ryzího zlata napadl a definitivně rozložil cínový moR
Támhle, řekne mi každý, koho se na Martina zeptám, a rezignovaně mávne rukou kamsi zpěT
Ihned mi dojde, že jsem znovu přešel místo, kde skrytě performuje, kde vězí v další své pastI
Nejde o zmatení, ale o druh vědění obcházejícího kolem kamenným molitanem polstrovaných stěN
Atak se můžeme ptát, proč má performance amatérské aranžmá nepovedeného kouzelnického číslA
Zet je muž se jménem znějícím jako pseudonym vymyšlený narychlo, když vás vystrčili na mráZ
Evidentní provokatér, řeknete si, když ho uvidíte mezi demonstranty a zařvete: Něčím ho máznětE
Teď se ukazuje, že jediný znak evokuje celé významy, což chce před odsudkem mého textu věděT
Aplaus po performanci mívá pachuť soucitu a proto snad Zet říká už předem: Dneska to bude nudA
Odkdy chodí pán z holubí letky na vernisáž, kde se podává jen voda s citronem a slané pečivO
Dotaz je na místě, ale pozor, jsou i umělci připomínající kroužící vyžírce svým zjevem druhý choD
A takovým umělcem je Martin Zet na straně dobra, a pak ještě já, který stojím tajně na straně zlA
Douklidí-li tento dobrák svůj ateliér v nejbližším desetiletí, sním svůj dosud nezrozený iPaD
Opustí-li performeři svět umění, bude to, jako když odejde z fabriky do kanclu oblíbené nemehlO
Závidím Martinovi především jeho zimník a hned potom pohyby muže s kufrem falešných peněZ
Establishment zůstává nezasažen, underground nepoučen, ultralevice v hajzlu, jen Zet se smějE
Tak a teď se pustím do té vzpomínky, dokud mám tu zarámovanou hlavu, ke které se nechci znáT
: :
Asi se někdo zřítil do té zrušené výtahové šachty, napadlo mě, když jsem uslyšel ten lomoZ
Běžel jsem naplněn obavami na konec dlouhého sklepního prostoru zrušené karlínské továrnY
Co jsem otvorem do šachty spatřil nedávalo žádný smysl a tak jsem jen stál a zíral, úplně perpleX
Do porůznu zkřížených trubek tu byl vklíněný chlápek s úsměvem připomínajícím dvojité W
Evokoval mi Dostojevského idiota zkříženého s čistotným bezdomovcem, nikde žádná kreV
Fotil ho tam kdosi, ale já navrhoval raději vyproštění a už jsem držel v ruce první trubkU
Galerista Ivan Mečl, se kterým jsme ve sklepě nachystali výstavu, mě zarazil a začal vysvětlovaT
Hele, to není nehoda, to je performance. On si tam ty trubky naházel a skočil sám, žádný streS
Chlápka jsme nechali vězet a já se chystal likvidovat půldenní instalaci než jí sežere sklepní odéR
Ikdyž jsem nechtěl, musel jsem uvažovat, jaké jsou asi průměrné hodnoty performerova IQ
Jistě vyšší než u zástupce běžné populace, který se zabývá jen žrádlem a sexualitou jako lidooP
Koutkem oka jsem po delším čase uviděl, že chlápek z šachty vylezl a bloumá okolO
Letmo jsem ho s ambivaletními pocity sledoval a trochu jsem si přál nebýt jím kontaktováN
Možná, dumal jsem, je jeho snem performance s opravdu nešťastným, nikoliv rozpačitým konceM
Nutně trapná, proč musí být každá jejich exhibice nutně trapná, drmolil jsem a ještě víc znervózněL
Omluvou mi budiž, že tehdy jsem ještě nebyl do performerů zamilovaný jako snobský blázíneK
Po očku vidím, že si chlápek prohlíží výstavu a nemá takovou zatuhlost jako třeba malíř VoseckeJ
Quadrienale je snesitelný formát, vidět se se všemi jednou za čtyři roky, letělo mi myslí v rychlostI
Reagoval jsem tak na fakt, že Mečl vede chlápka mým směrem, z prsou se mi vydral tichý vzdeCh
Sténání jsem potlačil a modlil se, aby to nebyl umělčík honící v ostbloku body do portfólia snaH
Takový, co předpokládá, že celý svět mluví anglicky, jako je každá žena opatřena bodemG
UF
Venkoncem se ukázalo, že performer je našinec a tak bez najstumítjú proběhlo seznámení hladcE
W jeho úsměvu způsobilo, že si nepamatuji slova, jimiž komentoval můj krátce vystavený výploD
XY říkáme dnes, pan XY přezdíváme Zetovi s Mečlem u vědomí, že abeceda je souřadná kleC
Yvetta Simonová nám zachrání předposlední řádek, naštěstí se blíží konec, už trpím jak JóB
Zajímá mě, Martine, co jsi to o mojí výstavě tehdy utrousil, napiš mi to nasdch@seznam.cz– HolA
SdCH
Speciální poděkování Hynku Dörnerovi, Matyldě Dörnerové a Leoši Motlovi.
Nakřičel Martin Zet.
¡LOS ARTISTAS, UNIDOS, JAMÁS SERÁN VENCIDOS!
