Zkoumání vlastní identity skrze cestování a poznávání různorodých kultur je očekávaným krokem umělce již po několik století.
Během 16. a 18. století se italská města (především Řím a Florencie) stala uměleckým centrem, kde se umělci při kopírování antických modelů seznamovali s nejnovějšími trendy v umění. Od 19. století se díky nově vznikajícím výtvarným hnutím a vysoké koncentraci umělců stala uměleckým centrem Paříž. Ta si své postavení udržela až do konce let šedesátých, kdy se na dalších dvacet let stal hlavním městem umění New York.
V době vícepólového vývoje a multikulturních společností neexistují konvenční umělecká centra, která by dirigovala umělecký vývoj. Umělecký proces se změnil a důležitá role vůdčích osobností v tomto světě byla odsunuta do pozadí. Hlavní města umění samozřejmě stále přitahují nesčetné množství mezinárodních umělců a uměleckých komunit, ale jejich výraz zkoumá rozmanitost, specifika a hodnoty jednotlivých uměleckých scén. Mnohá zajímavá díla jsou vytvářena v okrajových oblastech a jejich původ je úzce spjat s danou lokalitou. Umělci mladší generace vítají cestování, poznávání různých kultur a odlišných postojů k životu a přehodnocují přijaté hodnoty.
Mottem každého umělce je být stále v pohybu. Dlouhodobé, roční rezidence nejsou pro mladé umělce z mnoha důvodů zajímavé. Popularita kratších pobytů, na několik týdnů či měsíců, stále roste a měla by být vnímána jako fundamentální krok v kariéře každého respektovaného mladého umělce. Umělcova mobilita se stala prioritou, kterou mnohé instituce nejen oslavují, ale také podporují. I sami umělci vítají možnost vymanit se ze svých ateliérů a zajetí společenských kolejí a poznat rozmanitost světa, který je kolem nich. Touha mnohých tvůrců uniknout reduktivnímu charakteru uměleckých ghett je podpořena současnou tendencí, kdy se soudobé umění pokouší vymezit proti dnešní společnosti a hledá alternativy v rozličných kulturách a jejich zvycích. Umělci se tak stávají takzvanými etnografickými samouky, kteří skrze své cesty poznávají s lehkou nadsázkou, ironií, ale i s nadšením a angažovaností zvyky a obyčeje jednotlivých měst, situovaných občas jen pár kilometrů od jejich rodného města, jindy na druhé straně zeměkoule.
