Pořady

Nadace českého výtvarného umění Mánes

„Co je legální nemusí být legitimní“ 

Aktuální díl kritického pořadu se věnuje stavu Nadace českého výtvarného umění a nedávným (i stále probíhajícím) iniciativám velké části umělecké obce, jejichž záměrem je hledání smysluplného východiska ze současné alarmující situace nejen výše zmíněné instituce.
Ztělesněním neblahých společensko-politických událostí a procesů se stala budova SVU Mánes v Praze, která vznikla ve 30. letech, aby sloužila širokému spektru umělců a uměleckých aktivit, ale v současné době je s ní nakládáno zcela bezprecedentním způsobem, který se odvíjí od nejasných zájmů velmi úzkého a neproniknutelného okruhu osob.
Dokument se snaží objasnit historii spojenou se Spolkem výtvarných umělců Mánes a Českým fondem výtvarných umění a to především s důrazem na privatizační a transformační období 90. let. Současně dokumentuje aktivity umělců a teoretiků sdružených v iniciativě Mánes umělcům, kterým není lhostejný zcela nelegitimní způsob, jakým se dnes zachází s kulturním dědictvím.
Dokument je tak dokladem soudobé aktivizace umělecké obce v boji za svá práva, stejně tak ale může být vnímán jako případová studie překotných změn, jež se v české společnosti a politice odehrály během 90. let a poznamenaly na dlouhá léta celou oblast naší kultury a společnosti vůbec.

místoPraha
tagy
režieJanek Rous
účinkujícíPetr Siegl, Rostislav Koryčánek, Achab Haidler, Blanka Jiráčková, Johana Lomová, Pavel Sterec, Tomáš Novotný, Isabela Grosseová, Jiří Ptáček, Alexey Klyuykov, Ivan Mečl, Barbora Kleinhamplová, Štěpánka Šimlová, Josef Novák, Tereza Stejskalová, Vít Havránek
kameraJiří Havlíček, Giulio Zannol, Janek Rous
zvukRoman Štětina
střihJanek Rous
interviewTereza Jindrová, Janek Rous
překladAdéla Dörnerová
playlistyKritický seriál
kategoriePořady
publikováno29. 11. 2013
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Nadace českého výtvarného umění Mánes
Instalace je něčím mezi hrou, uměleckým výstupem a terapeutickou zkušeností. Lze ji nezúčastněně projít, v klidu si v ní odpočinout a zkrátka si ji užít, nebo se na moment ztotožnit s jedním z aktérů lesního požáru, který se snaží najít východisko z naprosto neznámé krizové situace. Cílem této hry ale není zvítězit nad ostatními hráči-jenom společnými silami je totiž možné znovu vybudovat říši, která právě zanikla.
Skupina se zaměřuje na veřejné a městské prostory ve smyslu otevřených výstavních příležitostí pro umělecké vyjádření. Jejich díla lze nejlépe interpretovat v kontextu městského života, veřejných prostorů a všudypřítomných, vládnoucích znaků, které reflektují samotnou otázku existence velkoměsta a odhalují „skryté“ jevy.
Vlny tzv. barevných revolucí v bývalých sovětských republikách, jako např. v Gruzii („růžová revoluce“) nebo na Ukrajině („oranžová revoluce“), jsou povstání za spravedlivé a demokratické prezidentské volby. Duch barevných revolucí, který se vyznačuje neuspokojivým stavem volebních institucí a snahou tento stav vylepšit, je přítomen téměř ve všech postsovětských republikách.