Výchozím bodem této výstavy je sebeorganizace vnímána jako smysluplná praxe, která umožňuje propojit individuální iniciativu se společným zájmem, zviditelnit a vyplnit mezery v systému a otevřít prostor pro nové způsoby jednání. Namísto shromažďování různých příkladů sebeorganizace se výstava zaměřuje na její sémantickou síť s prvky, jako jsou přátelství, solidarita, spolupráce, vztah mezi jednotlivcem a kolektivem, tvorba nových forem znalostí, veřejný prostor a sociální imaginace. Výběr se soustředí na oblast umění, protože jde o sociální funkci umění. Ačkoli výstava zahrnuje hlavně skupinovou dynamiku a propojení mezi uměním a aktivismem, ne všechny prezentované projekty/díla se zabývají sebeorganizací přímo. Výstava spíše vzniká jako sebe-kontextualizující struktura, soubor konceptů, praktik a modelů, které mohou fungovat jako nástroje pro budování životaschopné budoucnosti.
