Dvě stejnojmenné výstavy Ladislavy Gažiové a Vasila Artamonova s Alexeyem Klyuykovem se v prostoru Fotograf Gallery navzájem prostupují a zároveň od sebe odrážejí ke dvěma odlišným metaforám pouště.
Protože vznikaly z intenzivní komunikace obou vystavujících „entit“ a protože rozrušují i obvyklé oddělení dvou souběžných výstav v prostoru Fotograf Gallery, je možné o nich uvažovat přinejmenším jako o průniku dvou množin.
Ladislava Gažiová pracuje se dvěma skupinami fotografií, autorskými fotogramy a fotografickými dokumentacemi z populárněvědeckých publikací o mimoevropských kulturách. Nahlíží na poušť jako na symbol silně stimulující lidskou imaginaci – a to i ve společnostech, kde žádné pouště nejsou.
Poušť je opakem oceánu, jiného sugestivního obrazu vnitrozemské představivosti. Jako krajiny jsou ovšem stejně ultimátní. Podávají si ruce coby místa, kde se sjednocují protiklady a kde je narušováno povědomí o prostoru a čase. Jsou singularitami svého druhu, anomáliemi v časoprostorovém kontinuu. Ladislavu Gažiovou poušť inspiruje ke snímání jejího otisku z prostředí představ a zkoumání, jež poušti věnujeme. Ve zdánlivě neutrálních dokumentacích nachází estetická uspořádání sledovaných jevů, jež jsou jejich kulturními interpretacemi, a ve vlastních fotogramech prozkoumává společné plochy hraniční podoby pouštní krajiny a výtvarné abstrakce. Modernismus se mimoevropskými kulturami inspiroval i se vůči nim ohrazoval, zaujatě je zkoumal a povýšenecky posuzoval. Ladislava Gažiová fotogramy (modernistickou technikou par excellence) a intervencemi do knih prochází kolem tradice, která směšuje poznání s obrazy a vědění s představivostí.
Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov umístili do galerie tabuli s informacemi o čtyřech výpravách, které chtějí podniknout s návštěvníky výstavy. Účastníci se dopředu nedozví detaily, pouze datum a obecně pojmenovaný cíl. Čtenář mi musí odpustit, že držím slovo a víc neprozradím. Beztak nevím o mnoho víc.
Jakkoli redukce úlohy galerie v informační tabuli zpravující o tom, co se odehraje jinde, může vyhlížet jako výraz skepse k výstavnímu provozu a instituci galerie jako takové, v konfiguraci s pracemi Ladislavy Gažiové může být chápána i jako metafora objevitelského dobrodružství, jež s expedicemi blízce souvisí. Teoretik Václav Magid jednou užil pro Artamonova s Klyuykovem obrazu dvou postav jdoucích pustou krajinou. V Poušti se chůze pustinou reálně uskuteční. Klyuykov s Artamonovem přenášejí váhu z definitivy výstavního projektu na nepředvídatelné události, během kterých čtyři vybrané pustiny teprve začnou naplňovat obsahy.
Jiří Ptáček
