Poušť

umělci Alexey Klyuykov, Vasil Artamonov, Ladislava Gažiová
kurátor Jiří Ptáček
instituce fotograf gallery
ůčinkující Jiří Ptáček
kamera Giulio Zannol
zvuk Giulio Zannol
střih Giulio Zannol
interview Giulio Zannol
překlad Zuzana Frantíková
publikováno 18. 3. 2013
jazyk Česky / English
embed

Dvě stejnojmenné výstavy Ladislavy Gažiové a Vasila Artamonova s Alexeyem Klyuykovem se v prostoru Fotograf Gallery navzájem prostupují a zároveň od sebe odrážejí ke dvěma odlišným metaforám pouště. 

Protože vznikaly z intenzivní komunikace obou vystavujících „entit“ a protože rozrušují i obvyklé oddělení dvou souběžných výstav v prostoru Fotograf Gallery, je možné o nich uvažovat přinejmenším jako o průniku dvou množin.
Ladislava Gažiová pracuje se dvěma skupinami fotografií, autorskými fotogramy a fotografickými dokumentacemi z populárněvědeckých publikací o mimoevropských kulturách. Nahlíží na poušť jako na symbol silně stimulující lidskou imaginaci – a to i ve společnostech, kde žádné pouště nejsou.
Poušť je opakem oceánu, jiného sugestivního obrazu vnitrozemské představivosti. Jako krajiny jsou ovšem stejně ultimátní. Podávají si ruce coby místa, kde se sjednocují protiklady a kde je narušováno povědomí o prostoru a čase. Jsou singularitami svého druhu, anomáliemi v časoprostorovém kontinuu. Ladislavu Gažiovou poušť inspiruje ke snímání jejího otisku z prostředí představ a zkoumání, jež poušti věnujeme. Ve zdánlivě neutrálních dokumentacích nachází estetická uspořádání sledovaných jevů, jež jsou jejich kulturními interpretacemi, a ve vlastních fotogramech prozkoumává společné plochy hraniční podoby pouštní krajiny a výtvarné abstrakce. Modernismus se mimoevropskými kulturami inspiroval i se vůči nim ohrazoval, zaujatě je zkoumal a povýšenecky posuzoval. Ladislava Gažiová  fotogramy (modernistickou technikou par excellence) a intervencemi do knih prochází kolem tradice, která směšuje poznání s obrazy a vědění s představivostí.
Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov umístili do galerie tabuli s informacemi o čtyřech výpravách, které chtějí podniknout s návštěvníky výstavy. Účastníci se dopředu nedozví detaily, pouze datum a obecně pojmenovaný cíl. Čtenář mi musí odpustit, že držím slovo a víc neprozradím. Beztak nevím o mnoho víc.
Jakkoli redukce úlohy galerie v informační tabuli zpravující o tom, co se odehraje jinde, může vyhlížet jako výraz skepse k výstavnímu provozu a instituci galerie jako takové, v konfiguraci s pracemi Ladislavy Gažiové může být chápána i jako metafora objevitelského dobrodružství, jež s expedicemi blízce souvisí. Teoretik Václav Magid jednou užil pro Artamonova s Klyuykovem obrazu dvou postav jdoucích pustou krajinou. V Poušti se chůze pustinou reálně uskuteční. Klyuykov s Artamonovem přenášejí váhu z definitivy výstavního projektu na nepředvídatelné události, během kterých čtyři vybrané pustiny teprve začnou naplňovat obsahy.

Jiří Ptáček