Kateřina Smejkalová: Česko v pasti levné práce
Česká republika se v důsledku transformačních strategií po roce 1989 nachází v systémové pasti příliš nízkých mezd. Z propočtů platformy pro Minimální důstojnou mzdu vyplývá, že příjmy z práce nestačí až zhruba polovině lidí u nás na zajištění skromného, ale materiálně důstojného života. Jaké to má individuální, ale i celospolečenské důsledky? Jak vypadá zdejší debata na toto téma? A co se s tím dá dělat?
Kateřina Smejkalová (1986) vystudovala germanistiku a politologii na Ruhr-Universität v německé Bochumi. Pracuje jako vědecká pracovnice v českém zastoupení think-tanku Friedrich-Ebert-Stiftung a působí také jako publicistka a komentátorka, například pro ČRo nebo Salon Práva. Zabývá se mimo jiné tématem práce, společenskými dopady technologií a komentuje aktuální dění v Německu. Je členkou platformy pro Minimální důstojnou mzdu.
Jiří Skála: Umělecká práce: mezi seberealizací a obživou
Umělecká práce není jen prací samo o sobě, je také živností. Umělec a umělkyně své umělecká díla a projekty nejen vyrábí, ale jsou vědomi zodpovědnosti za získávání financí na udržitelný rozvoj svého společensky\ vysoce hodnoceného podnikání, plus veřejnou propagaci své produkce. Ve svém příspěvku se pokusím zaměřit na otázku, jak si studenti a studentky uměleckých škol osvojují komplexitu umělecké praxe. Zmíním se také o vlivu volnočasových aktivity z doby primárního a sekundárního vzdělání na následnou akumulaci znalostí a zkušeností. Ve své prezentaci budu vycházet z rozhovorů s respondenty kvalitativního výzkumu, který jsem s Johanou Chylíkovou realizoval v loňském a letošním roce mezi studenty a studentkami vysokých výtvarných uměleckých škol.
Jirka Skála (*1976 v Sušici) je výtvarným umělcem, spisovatelem, vysokoškolským učitelem a členem odborů dlouhodobě žijícím a pracujícím v Praze. Ve své umělecké praxi se zaměřuje především na médium fotografie a performance. Vedle čehož se dlouhodobě věnuje své esejistické a povídkové tvorbě. Většina jeho úsilí směřuje k tématům, jako proměna práce a volného času v podmínkách východní Evropy; jak se tyto lidské aktivity navzájem prolínají a stávají se zdrojem nových forem vykořisťování. Přičemž se ve své práci snaží nalézt společensky adekvátní způsoby rezistence, symbolického uvažování a umělecké produkce.
Kateřina Nedbálková: Třídy v praxi a třídy na papíře
Jak vnímá sociologie třídu, a jak se české konceptualizace třídy liší od těch zahraničních? V příspěvku se zaměřím na individuální a strukturní rozměr třídy a nerovností, které budu ilustrovat na dvou praktických příkladech z konkrétních prostředí věznice a továrny.
Kateřina Nedbálková je socioložka působící na Masarykově univerzitě v Brně, kde také vedla Genderová studia na katedře sociologie. Své výzkumy zaměřila například na ženské věznice, lesbické rodiny nebo paměť romských dělníků. V nedávné době se zabývala výzkumem současných dělníků, což je také předmětem její knihy Tichá dřina: Dělnictví a třída v továrně Baťa , která si klade otázku, co v dnešních podmínkách vůbec znamená být dělníkem. Dále je autorkou knihy Spoutaná Rozkoš: Sociální (re)produkce genderu a sexuality v ženské věznici a Matky kuráže: Lesbické a gay rodičovství v pozdně moderní společnosti.
Diskuze: Kateřina Nedbálková a Jiří Skála
Petr Mezihorák: Možnosti sebeorganizace pracujících v kultuře a jejich autonomie
Sebeorganizace pracujících nejen v kultuře může nabývat mnoho podob. Od odborů, přes družstva a freelancerské asociace až po neformální solidární sítě. Příspěvek se zaměří na to, jak mohou různé organizační praktiky podporovat autonomii pracujících jak vůči trhu, tak i vůči státu, a proč je tato autonomie důležitá.
Petr Mezihorák je výzkumníkem na Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd. Jeho hlavním výzkumným zájmem je práce a nové formy sdružování pracujících. V minulosti působil na univerzitách v Leedsu a Miláně, kde se podílel na výzkumném projektu SHARE o hybridních oblastech práce a kolektivní reprezentaci freelancerů financovaném Evropskou radou pro výzkum.
Panelová diskuze: Proč potřebujeme status umělce a umělkyně?
Právní status umělce a umělkyně, o kterém se během pandemie začalo čím dál více mluvit na české kulturní scéně, je opatření pomáhající tvůrcům a tvůrkyním v jejich práci. Umělecká tvorba je značně nejistá a nepravidelná, což je dynamika, kterou status zohledňuje a umožňuje jejich finanční podporu i v době, kdy příjmy z různých důvodů vypadnou (například kvůli nemoci, stáří, rodičovství, lockdownu ad.). Kromě toho pomáhá status také zmapovat kulturní scénu a zaměřit finanční podporu od státu efektivně.
Panelová diskuze se zaměřila na jednoduchou otázku: Co je status umělce a umělkyně a proč jej potřebujeme? A Jaký je aktuální vývoj diskuze a jeho přípravy na evropské a lokální úrovni?
Diskutující: Jana Návratová (IDU), Zuzana Došeková (MK SR) a Jana Bernartová (Spolek Skutek)
Moderátorka: Anna Remešová
