Reportáže

Vitríny Artbiom / Tekutá těla

Voda slouží jako oceán inspirace pro různé proudy myšlení – queer teorie se inspirují její fluidností pro popis proměnlivosti těl, identity, genderu, sexuality nebo pohlaví, psychoanalýza používá vodu jako symbol rozbouřeného nevědomí a skrýše našich vnitřních monster.

V kontextu hydrofeminismu voda zase poskytuje prostor pro zkoumání vztahů mezi různými organismy a jejich prostředími, protože prochází těly všech, kteří žijí v určitém ekosystému. Vodu svých těl lidé sdílejí prostřednictvím různých výměn (pití, pot, vypařování, močení atd.) s rostlinami a různými dalšími ne-lidskými bytostmi kolem sebe.

To jednak narušuje ideu radikální autonomie těl a vede k myšlení v termínech fluidity, nap(o/á)jení a sdílení materiálu různých těl. Zároveň tato myšlenka také vede k reflexi ekologické spravedlnosti, protože o tekutiny napříč různými těly je potřeba pečovat. Když se znečistí zdroj vody, znečistí se všechna těla napříč ekosystémem.

Na vernisáži představil svou performance „WASHAWAY – After the Low Tide“ kolektiv umělectva Anne Sofie Stubbe Lindeberg, Lenka Vořechovská, Ester Grohová, Benedikte Beate Hansen a Natálie Košková. Performance WASHAWAY promlouvá k vodě uvnitř našich těl, z pohledu krávy jsou během ní představena mléčná spojení – sání, slintání, plazení, žvýkání, mávání, kývání.

umělciJan Matýsek, Ester Grohová, Lenka Vořechovská, Anne Sofie Stubbe Lindeberg, Paula Gogola, Kristína Opálková, Benedikte Beate Hansen, Natálie Košková
kurátorTomáš Samek, Barbora Bahlsenová
místoVitríny Artbiom
tagy
účinkujícíTomáš Samek, Barbora Bahlsenová
kameraLucie Doležalová
zvukLucie Doležalová
střihLucie Doležalová
interviewLucie Doležalová
kategorieReportáže
publikováno28. 7. 2025
délka0:04:56
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Vitríny Artbiom / Tekutá těla
Práce, které jsou na výstavě, vznikaly mezi roky 2003 až 2008. Všechny jsem dělal v období svého pobytu v Čechách. V Indii jsem tehdy moc nemaloval, spíše si jen zkoušel. Práce na papíře jsem vytvářel většinou jako zkoušky toho, co budu malovat na plátno. Ovšem mnohdy se stane, že ty papíry dopadnou nakonec líp než ty plátna. Papíry mi i připadají tou svou jemností pro takový způsob práce vhodnější. Ale je těžké je pak vystavovat, jsou na to třeba speciální rámy a musí se to dát pod sklo, spousta potíží. Proto jsem větší papíry ani nikdy nevystavoval.