Chráněno: Hlína, Půda, Zem

Bezprostřední kontakt a zkušenost jsme nahradili funkčními mezičlánky, které nedisponují vlastním vnímáním, nejsou na zdraví půdy nijak závislé a necítí tak potřebu sounáležitosti s organismem přírody. Obrazy půdy, vize budoucího zprostředkované médii vidění nám předestírají světlé zítřky, ale půda sama se vytrácí z našeho zorného pole. Virtual planting, vizualizace staveb, geo scanning, družicové snímky, mapy a navigace jsou jen dokladem antropocentrického smýšlení a směřování člověka k ještě větší izolaci v umělé přírodě.

Ale i neviditelná půda – jemné poletující části hmoty, ze kterých se v dlouhodobém měřítku tvoří usazený povrch. Prach, který vítr a voda odnášejí z pole, protože půda ztrácí konzistenci. Prach, který dýcháme, voda i jídlo jsou zemí, která se stává naším tělem.
Jak změnit paradigma a začít vnímat půdu jako živou bytost, jako součást společného těla? Jakým obrazem k ní můžeme promlouvat? Přistáváme na Zemi, kde už půda není posvátná, ale stále ještě dává život.

Nikola Brabcová a Karin Šrubařová

01 ÚVOD

„Stejně jako dříve je i dnes lidstvo jako celek naprosto závislé na schopnosti půdy vytvářet a zabezpečovat příhodné podmínky pro růst rostlin, které jsou základem naší výživy. Mimoto je dnes zcela zřejmé, že půda má i mnoho mimoprodukčních (ekologických, ekosystémových) funkcí, které jsou nezastupitelné a někdy i pro danou oblast významnější než možnost pěstování rostlin. Je zásobníkem a regulátorem vody v krajině, úložištěm uhlíku, prostorem recyklace odumřelé organické hmoty, životním prostorem pro půdní a některé nepůdní organismy, základem pro zemědělskou činnost a materiální infrastrukturu, zdrojem bio-kontrolních organismů pro ochranu zdraví rostlin a živočichů včetně člověka, je bankou mikrobiálních producentů léčiv, zdrojem informací o historii a zdrojem poznání.“
Rozmanitost života a zdraví ekosystémů LINK

Půda je samozřejmou součástí našeho prostředí a ve svém omezeném množství je nenahraditelná. Délka lidského života je ve srovnání s trváním půdotvorných procesů zanedbatelná, jednotky centimetrů odpovídají stovkám let a tvorba půdního profilu probíhá tisíciletí, půdní obal Země se tak stává kontejnerem minulých i budoucích pamětí člověka.

Vztah člověka a půdy je odvěkým hybatelem organizace společenského, kulturního i duchovního života. Půda neodmyslitelně souvisí s našimi základními potřebami, je zdrojem obživy, bezpečným domovem a prostorem splynutí s koloběhem přírody. Přesto jsme tento vztah dovedli do situace neporozumění a krize, která se promítá do všech sfér našeho spolubytí.

Během posledních dvou století s sebou rozvoj kapitalismu a tržní ekonomiky přinesl změny v sociální struktuře i duchovní organizaci společnosti. Přesun obyvatelstva do měst, profesionalizace a odtržení domácností od půdy vedly ke zprůmyslnění zemědělské výroby.

U nás pak realizace hospodářských cílů komunistické strany, snaha o potravinovou soběstačnost u selektivních komodit, kolektivizace a následná velkovýroba a intenzifikace zemědělství znamenaly zpřetrhání mezigeneračních vztahů k péči o půdu a hospodářství.
Stávající systém nebyl narovnán ani v porevolučním čase a je tak nadále možné pokračovat v bezuzdném vytěžování půdy a narušování přirozených cyklů udržujících život v krajině.
Inovace v podobě těžkých zemědělských strojů nezohlední krajinná specifika, plošně aplikované výsledky výzkumu nepovedou k lepšímu porozumění lokálním problémům, průmyslově vyráběná hnojiva nepodpoří rozvoj kořenových systémů a mezidruhovou výměnu, souvisle zastavěné plochy neprorostou zelení a nepojmou úhrny srážek a vyšší dotace nezaručí investice do udržitelné budoucnosti.

Bezprostřední kontakt a zkušenost jsme nahradili funkčními mezičlánky, které nedisponují vlastním vnímáním, nejsou na zdraví půdy nijak závislé a necítí tak potřebu sounáležitosti s organismem přírody. Obrazy půdy, vize budoucího zprostředkované médii vidění nám předestírají světlé zítřky, ale půda sama se vytrácí z našeho zorného pole. Virtual planting, vizualizace staveb, geo scanning, družicové snímky, mapy a navigace jsou jen dokladem antropocentrického smýšlení a směřování člověka k ještě větší izolaci v umělé přírodě.

Ale i neviditelná půda – jemné poletující části hmoty, ze kterých se v dlouhodobém měřítku tvoří usazený povrch. Prach, který vítr a voda odnášejí z pole, protože půda ztrácí konzistenci. Prach, který dýcháme, voda i jídlo jsou zemí, která se stává naším tělem.
Jak změnit paradigma a začít vnímat půdu jako živou bytost, jako součást společného těla? Jakým obrazem k ní můžeme promlouvat? Přistáváme na Zemi, kde už půda není posvátná, ale stále ještě dává život.

Karin Šrubařová

02 audio rozhovory

Radomil Hradil



Radomil Hradil vystudoval střední a vysokou zemědělskou školu, pracoval v biodynamickém a ekologickém zemědělství v ČR, Německu, Švýcarsku a Norsku, podílel se na vzdělávání ekologických zemědělců a prodejců biopotravin organizované svazem PRO-BIO a Bioinstitutem, spoluzakládal Camphill České Kopisty, překládá a vydává anthroposofickou literaturu, je autorem několika knih; předseda Nadace Pro půdu.

Jaroslav Záhora


Jaroslav Záhora se dlouhodobě věnuje výzkumu mikrobiální aktivity půd a vzájemnými
interakcemi mezi půdními organismy. V současné době přednáší na Agronomické fakultě
Mendelovy univerzity v Brně.

Soňa Jonášová


Soňa Jonášová absolvovala zemědělské inženýrství na Mendelově univerzitě v Brně. V roce 2015 založila Institut cirkulární ekonomiky, který nyní řídí. Zajímá se rovněž o udržitelný rozvoj, cirkulární ekonomiku, zemědělství či „cradle to cradle” přístupy.

03 Leone Contini

A Nation of Migrants - Foreign Farmers

Leone Contini je absolventem University of Siena, kde studoval filosofii a kulturní antropologii.
Svou praxí se pohybuje na pomezí umění a etnografie, primárně se zabývá tématem mezikulturních konfliktů, silovou (sociální) dynamikou, migrací, tématem diaspory a jak tyto fenomény ovlivňují antropologický kontext a botanickou krajinu v místních lokalitách. Contini pracuje především s performativní přednáškou, akcí ve veřejném prostoru, textem, audio-vizuálním narativem a kresbou.

Práce Leone Continiho vybrala Mariana Serranová

slider image 01 | 10
slider image 02 | 10
slider image 03 | 10
slider image 04 | 10
slider image 05 | 10
slider image 06 | 10
slider image 07 | 10
slider image 08 | 10
slider image 09 | 10
slider image 10 | 10

04 Mira Gáberová a Ruta Putramentaite

Mira Gáberová, narozena v Lučenci na Slovensku, promovala v roce 2006 na Katedře malby a nových médií na VŠVU v Bratislavě. Je laureátkou Ceny Oskara Čepana za rok 2012. V letech 2010-11 vedla výstavní prostor Chladnička ve svém bytě, od roku 2014 pokračuje s tímto projektem v Praze. Mira Gáberová se intermediálně pohybuje mezi videoartem, performancí, instalací, fotografií a kresbou. Její tvorba je vědomě či nevědomě naložena na transformaci osobních zážitků do výtvarné formy. V poslední době se intenzivně zabývá participací v umění.

Ruta Putramentaite, pochází z Litvy studovala fotografii na Middlesex university v Londýně. Momentálně studuje na pražské UMPRUM (ateliér sochářství Edith Jeřábkové a Dominika Langa). Ve své současné praxi se věnuje vytváření sochařských, zvukových nebo video instalací, mnohdy s performativním přesahem. Často používá sama sebe jako hlavního aktéra svých audiovizuální výstupů, kdy kombinuje reprodukci apropriovaných sdělení s vlastní agendou. Pohybuje se tak na hraně osobní a kolektivní výpovědi vztahující se k tématům envirometalní krize a ekologie mysli.

05 Stratifikácia a čas tvorenia

slider image 01 | 17
slider image 02 | 17
slider image 03 | 17
slider image 04 | 17
slider image 05 | 17
slider image 06 | 17
slider image 07 | 17
slider image 08 | 17
slider image 09 | 17
slider image 10 | 17
slider image 11 | 17
slider image 12 | 17
slider image 13 | 17
slider image 14 | 17
slider image 15 | 17
slider image 16 | 17
slider image 17 | 17

Stratifikácia a čas tvorenia

Umeleckým a teoretickým skúmaním média hmoty, zeme, zeminy, pôdy a hliny v horizonte časového obdobia niekoľkých mesiacov sa v projekte Galerie Prototyp tvorí nové a špecifické prostredie. Je určované skupinou v procese stretnutí, výletov, workshopov, a diskusií. Možnosť prieniku vplyvu prírody a spoločnosti sa stretáva v bode obecných úvah a vzájomného pôsobenia. Kľúčová idea vychádza z pôdy tvorenej a tvoriacej vplyvom vzájomných okolností. Podobným spôsobom sa skupuje samotný materiál. Pôda ako najvrchnejšia časť Zemskej kôry vzniká vplyvom vonkajších faktorov a najmä času. Čas je produktom premeny jej minerálnych a organických látok. V tretej kapitole knihy Deleuze a Guattariho Tisíc Plošin s názvom Geologie Morálky (Za co se považuje Země) je termín stratifikácia nielen označením formovania látok a vytvárania, ale rovnako snaha zachytiť všetko v dosahu. Strata alebo vrstvy majú svoje filozofické a geologické interpretácie. Povrch je vrstvený niekoľkými vzájomne odporujúcimi fenoménmi, ktoré možno nazvať dvojitou artikuláciou. Klasický status väzby postupnosti štruktúr sa v prvej fáze tvorí ako forma a v druhej aktualizuje ako substancia. V geologickej terminológii je táto prvá artikulácia sedimentáciou a druhá vrásnenie. Formy odzrkadľujú spôsoby kódovania a dekódovania a substancie sa vzťahujú k teritórializácii a deteritorializácii. Prvá artikulácia je pružná a usporiadaná, druhá organizovaná. Binárne vzťahy, ktoré sa nimi formujú majú blízko k štruktúram tvorivého skupinového myslenia a k štruktúre vrstiev Zeme.

Kolektívne mikroporcesy
Systémy bez organizácie prenikajú štruktúrami spoločnosti. Objavujú sa ako entity božstiev, kapitálu alebo ako subjekty spoločenských, jazykových, politických, ekonomických a vedeckých diskurzov. Táto decentralizovaná štruktúra preniká tokmi energie a hmoty, myšlienkami a činmi a pokusmi ich spojiť. Analyzovať zloženie všetkých materiálnych systémov sveta je zložitý proces. Rekonštruovať ho na všetkých vedeckých, chemických a geologických úrovniach je takmer nemožné. Pôdne mikroprocesy sú tvorené výmenou energií a látok v ktorých pôda neustále narastá, stráca sa, translokuje a transformuje, rozkladá sa, rozpúšťa, redukuje a pohybuje. Kde sa spája geologické a umelecké? Text a obraz sa pokúša preskupovať myšlienky ako obsahy s námetmi utváranými minulosťou. Nástroj mimo hierarchiu a organizáciu času a priestoru je sieť. Je to nedokonalý nástroj vnútorného a vonkajšieho spojenia a nutne zachytáva iba fragmenty všetkých prítomných zložiek. Prenikať myšlienkami, ako keď sa ruka hrabe v hline, ako návrat do bezprostredných okolností plynutia. Dotýkanie sa je neustále ničenie a obnovovanie. Základné princípy prestupujúce celým procesom sú vrstvenie a vyhlbovanie.

Oheň horí zhora nadol
Sedenie pri stole, pitie čaju a pojedania sušienok. Otvárajú sa niekedy zložité a inokedy nič nehovoriace témy rozhovoru. Občas sa vynárajú z pamäte ako pevné oporné body, ako mená osôb, ktoré by sme mohli stretnúť, miest na ktoré sa môžeme vydať, knihy ktoré môžeme o pôde prečítať alebo objektov, ktoré tvoriť. Od Jerryho Mandera V nepřítomnosti posvátného, Marka Pogačnika Posvátná místa přírody, Stephana Martina Žít kosmický život, až po magazín o životnom prostredí Sedmá generace. Žijeme procesuálne, premýšľame o rastlinách, ktoré je možné vypestovať, alebo tých, čo žijú závislé na dotykoch ako riasogule, o mapách kvásku na internete, kompostovaní nielen potravín, ale aj tiel, radikalite poľnohospodárskych systémov, pestovania potravín a krmiv, o kultivácii pôdnych systémov. Možnosti stavby, skladby budovania a vrstvenia zaháňajú strach ako hľadanie bezpečia v piesku a prachu, ako existencia funkčných domorodých stavieb, návrat k podstate bezpečných ohnísk, ktoré sú vyhĺbené v zemi a prúdia vzduchom a ohňom. Nachádzame individualizované vesmíry na cestách deštrukcie samotných pojmov. Kolektivita je individualizovaná, sekvenčná, neúplná. Momenty syntézy kolektívnych procesov sú budované až v procese výroby hmotných artefaktov kultúry, ako keramické nádoby, ílové píšťalky, hrnčeky zo starožitníctva, pleťové masky. V momente organizácie materiálu. Akoby keramická hmota nachádzala cestu k navráteniu sa z úlomkov nekonečných kreatívnych potencialít, len ak človek môže jednoznačne určiť jej väzbu s technológiami tela.

Rona Jankovičová

06 CREDITS

koncepce: Nikola Brabcová, Karin Šrubařová
hostující kurátorka: Mariana Serranová
překlad: ???
editor: Janek Rous
publikováno: XX.X. 2020