Reportáže

Skupinová výstava a mezioborový výzkum se zaměřil na uměleckou i teoretickou reflexi urbánní etnografie a roli občanských projektů ve veřejném prostoru. Výchozím motivem pro vznik výstavy a doprovodného programu byla snaha o zprostředkování příkladů tzv. dobré praxe, kde se místní komunity pokoušejí vytvořit, povětšinou svépomocí, funkční společenské či materiální zázemí pro důstojný život. Klíčem k vybraným lokalitám je významná role architektů či umělců, kteří v projektech působí jako jedni z hlavních hybatelů změn.

Jednou z důležitých osob, která vstoupila do projektu Komu patří město, je student oboru Etnologie na Etnologickém ústavu Univerzity Karlovy Ladislav Zářecký. Ten se zabývá především urbánní kritickou teorií a antropologií a zároveň působí v Ústí nad Labem. Společně s ním inicioval Hraničář vznik Platformy pro urbánní kreativitu a kritiku, která působila paralelně s výstavou Komu patří město a otevřela prostor pro urbánní spolu-tvorbu, sdílení poznatků, diskuzi a výzkum města Ústí nad Labem.

Jako idea, koncept a politický požadavek bylo „právo na město“ poprvé představeno roku 1968 francouzským marxistickým filosofem a sociologem Henrim Lefebvrem, které se následně stalo běžně používaným prizmatem současné společnosti. Používají jej jak teoretici města, tak i městská sociální hnutí. V České republice byl tento koncept poměrně neznámý až do druhé dekády dvacátého prvního století, během které si společnost začala stále více uvědomovat negativní dopady neoliberalizace na obyvatelnost postsocialistických měst.

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)