kurátor Blanka Švédová 8 výsledků

Blanka Švédová
Janka Vidová
Jedno z prvních videí Janky Vidové, které vzniklo jako spontánní studentská práce v ateliéru nových médií na pražské AVU. Snovou atmosféru vzniklou výběrem archetypálních motivů (chůze ve sněhu, bílí králíci, staří lidé, idylická krajina v šeru) podpořila autorka dobovými obrazovými efekty (polarizace, barevná manipulace, zpomalování) a nalezenou hudbou.
Jiří David
Snímek vytvořil Jiří David ze zcela soukromých důvodů, jako dar otci – autorovi použitých filmových snímků – které ho měly potěšit v nevyléčitelné nemoci: „Film vznikl zcela neplánovaně, kdy jsem si vzal od táty jeho 8mm filmy a přetáčel je na VHS v polních podmínkách našeho bytu. Tedy promítačkou na plátno, a to jsem snímal VHS kamerou.“
Jiří David
Marilyn Monroe do života navrací její rozverná dvojnice. Zpomalená arabská hudba, doprovázející obraz, je podle Jiřího Davida „spíše jistý druh schválnosti, taková arabeska, asi jako ten fíkus, či co to je za "Marilyn" nebo jako její naivní pohyby rukou a těla“. Stejně tak může být interpretovaná jako kontrapunkt, ukazující rozpory mezi naším a muslimským pojetím ženy.
Vít Soukup
„Naše pseudoživoty byly komiksové bubliny… Všechno jsme znesvětili… Omílali vyprázdněné,“ říká malíř Vít Soukup jako pesimistický Lopotil v seriálu Staří braši. Ke svým filmům přistupoval podobně. Točil díla plná ironických odkazů k vysokému i nízkému, rád používal klišé v surovém stavu.
Vít Soukup
Film Staří braši natočil Vít Soukup spolu se Stříbrnou stopou (1993) jako dva díly pomyslného seriálu. Oba příběhy uvádí televizní hlasatel, který vážným tónem předkládá změť banálních vztahových propletenců, jako to bylo zvykem před žánrovými socialistickými seriály. Starý Malina přijíždí za svým rezignovaným kamarádem Lopotilem, který spílá marnosti života ústy někdejšího příslušníka „kojotí“ generace 90. let, zpochybněné postmodernou.
Jiří David
Pravděpodobně jediný filmový záznam z neoficiálních Konfrontací, výstav organizovaných studenty pražských vysokých uměleckých škol v letech 1984–1987. Druhá výstava ze šesti se konala v roce 1984 v domě pronajatém studentem AVU Petrem Petrem v Krymské ulici 21 v Praze-Vršovicích. Zúčastnili se jí studenti AVU, VŠUP a dva zahraniční stážisté, kteří pokryli nejen stěny domu, ale i prostory na dvorku a na pavlači.
Jiří Černický
Ve zde promítané akci pracoval Jiří Černický s působením tepla a motivem zrcadlení. Žehličku – „ženský“ nástroj dotýkající se intimních svršků, ale zároveň „mužský“, neosobní stroj – použil jako zrcadlo i štětec. Poté se vzdálil od kamery na místo, kde vznikla díky teplotní inverzi fata morgána. Znovu zapojil své „industriální toaletní zrcadlo“ a jeho prostřednictvím vysílal vzkazy směrem ke kameře.