Přednášky

Autonomní řeč výstavní architektury

Předkládaný příspěvek je redigovaný extrakt z e-mailové konverzace, kterou jsme několik dnů intenzivně vedli bez přímočarého úmyslu dalšího využití. (Dříve než byla vypsána tato výzva). Reflektuje pestrou zkušenost s institucionálním uměleckým provozem, kterou jsme postupně prošli především po roce 2000. V rámci konverzace jsme si z širokého spektra možných vybrali a performovali dvě různé identity, pozice: výstavní architekt a metodik nových výstavních strategií. Přes vysokou míru rozbíhavosti, snahám o humorné vypointování, historické exkurzy nebo pokusy o definice, dominuje e-mailové korespondenci snaha snést z různých stran dostatek argumentů, aby současné institucionální prostředí bralo výstavu respektive „dělání výstav“ s adekvátní pozorností. Na metodické otázky jak vizualizovat současné umění v galerijním prostředí tedy může odpovídat patrně pouze nepřímo a nedochází k žádným jednoznačným návrhům. Přesto jsme oba spontánně přesvědčeni, že se daného tématu dotýkají, přinejmenším v momentu, kdy pro III. Tematický okruh bude uzávorkováno slovo současný.

Jakub Stejskal

umělciTomáš Svoboda, Ondřej Chrobák
místoNárodní galerie v Praze – Veletržní palác
tagy
účinkujícíOndřej Horák, Tomáš Svoboda
kameraJiří Havlíček
zvukJiří Havlíček
střihJiří Havlíček
překladZuzana Frantíková
kategoriePřednášky
publikováno3. 12. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Autonomní řeč výstavní architektury
Nejde o to, že by Jakalová přenechávala umělcům veškerou moc a možnost zacházet s prostorem galerie podle svého. Její přístup, jak jej popisuje i ve videu, spočívá ve spolupráci a snaze o překonání a snižování (zbytečných i pevně ukotvených) bariér, které občas každého a každou z nás dělí od toho, co jsme si vysnili. Mimo jiné i sny a imaginace převedené do reality Zuzanu Jakalovou zajímá.
Postupem času v činnosti Marka Pokorného vystupuje stále výraznější zájem o otázky institucionálního provozu umění. Ve svém příspěvku kritizoval pro české prostředí podle něj charakteristické „hybridy“ – instituce s nejasně vymezeným statutem, v nichž se typicky prolínají zájmy partikulární a obchodní s deklarovaným universalistickým posláním. Problémem takových institucí má být jejich inherentní nestabilita daná střetáváním vzájemně protikladných funkcí, jež přitom samy o sobě nemusí být nelegitimní. Kriticky se vymezil i vůči „naivnímu“ free-lance kurátorskému přístupu – kurátor coby autor konceptu připravuje výstavu a volba výstavní instituce představuje cosi druhotného.