Audio-vizuální umění

BABI

Video je součástí projektu, který se týká dialogu mezi obrazem a zvukem. Kódy, na základě kterých jsme schopni obraz či zvuk vnímat. Obraz je naučen nést informaci a divák ji naučeným způsobem dekóduje na základě určitých předobrazů. Tyto si zřejmě vytváříme v souvislosti s vlastními zkušenostmi, z předobrazů rodiny, prostředí, ve kterém se nacházíme. Dochází tak k nebezpečí monologu a autority obrazů, protože vizuální dialog staví diváka vždy do slabší pozice. Oproti tomu má například čtenář více možností interpretace. Podobně je na tom i posluchač „dekódující“ zvukovou informaci. Zajímá mne, jak funguje představivost člověka na základě slyšeného a jak se liší tato představa od reality. Jak moc utrpí autenticita původního dialogu v představě posluchače, který si takovýto dialog automaticky spojuje s vizuálním obrazem. Zajímá mne tedy, jakým způsobem determinuje zvuková informace divákovo vnímání viděného – obrazu. Vědomě pracuji s manipulací, chci narušit jednoduchou linii mezi obrazem a zvukem. Používám originální zvukové nahrávky. Determinuji je již samotným výběrem určitých pasáží. Následně je přiřadím k obrazu. Dochází tak nejen k manipulaci původní nahrávky, ale i celého vztahu viděného a slyšeného, významu a výsledné informace plynoucí z tohoto spojení jako celku. Spojení zvuku a obrazu pak nepřímo vytváří a iniciuje divákovy asociace, které se týkají i příběhu „za“ obrazem. Rozehrává se hra, kdy se divák na základě několika indicií snaží dopátrat osobnějších informací o zúčastněných, stává se tak zajatcem paralelních významů. Z tohoto spojení vzniká zcela nová – třetí identita. Rozvíjí se nový dialog mezi obrazem a zvukem na základě různých způsobů kladení obrazových a zvukových složek vedle sebe. Dochází tak i k nutné manipulaci s divákem. Rozvíjí se zde ale i další rovina, a to vztah původního a kontextu, ve kterém se ono původní objevuje.

umělciTereza Velíková
místo_Neurčené město
tagy
kameraTereza Velíková
zvukTereza Velíková
střihTereza Velíková
kategorieAudio-vizuální umění
publikováno17. 12. 2008
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
BABI
Galerie Behémót byla na umělecké scéně vnímána jako dobový protějšek legendární galerie MXM. Galerie ukončila svou činnost v roce 2002. Mezi lety 1996 a 2000 byl Babíček také hlavním kurátorem v pražské nekomerční galerii Nová síň a po roce 2000 působil příležitostně také jako kurátor v Galerii kritiků v Praze i v dalších institucích.
Často vystupují jako blahosklonní mecenáši, kteří se rozhodli z dobré vůle dát stranou něco z nastřádaných milionů a přispět tak k veřejnému blahu a rozvoji vysoké kultury. Jejich na první pohled dobré záměry bychom však měli vnímat v kontextu pohnuté politické a ekonomické historie (nejen) naší země. Měli bychom se ptát, jak ke svým majetkům přišli a kolik společenských nebo ekologických škod napáchali při jejich hromadění.
Sbírka Alberta di Stefana a Eugenia Percossiho má, vzhledem k dění na české umělecké scéně, reprezentativní charakter a je v ní zastoupena i řada zahraničních umělců, především těch, kteří vystavovali v rámci projektů centra. Sběratelé se nesoustředí na žádný typ média výlučně, jsou vedeni především osobním vkusem, nikoli obchodní hodnotou děl. Ta spoluutváří jejich životní prostor na zrekonstruovaném zámku v Třebešicích, kde je k vidění i množství specifických uměleckých instalací a realizací in situ.
Tomáš Svoboda (1974) je aktivní umělec konceptuálního ražení, patří ke generaci, jež vstupovala na scénu začátkem nového tisíciletí. Vedle vlastní volné tvorby se věnuje instalování výstav. Ve svém příspěvku představil především vlastní podíl na založení a následném vedení galerie Display v pražských Holešovicích.