Video je součástí projektu, který se týká dialogu mezi obrazem a zvukem. Kódy, na základě kterých jsme schopni obraz či zvuk vnímat. Obraz je naučen nést informaci a divák ji naučeným způsobem dekóduje na základě určitých předobrazů. Tyto si zřejmě vytváříme v souvislosti s vlastními zkušenostmi, z předobrazů rodiny, prostředí, ve kterém se nacházíme. Dochází tak k nebezpečí monologu a autority obrazů, protože vizuální dialog staví diváka vždy do slabší pozice. Oproti tomu má například čtenář více možností interpretace. Podobně je na tom i posluchač „dekódující“ zvukovou informaci. Zajímá mne, jak funguje představivost člověka na základě slyšeného a jak se liší tato představa od reality. Jak moc utrpí autenticita původního dialogu v představě posluchače, který si takovýto dialog automaticky spojuje s vizuálním obrazem. Zajímá mne tedy, jakým způsobem determinuje zvuková informace divákovo vnímání viděného – obrazu. Vědomě pracuji s manipulací, chci narušit jednoduchou linii mezi obrazem a zvukem. Používám originální zvukové nahrávky. Determinuji je již samotným výběrem určitých pasáží. Následně je přiřadím k obrazu. Dochází tak nejen k manipulaci původní nahrávky, ale i celého vztahu viděného a slyšeného, významu a výsledné informace plynoucí z tohoto spojení jako celku. Spojení zvuku a obrazu pak nepřímo vytváří a iniciuje divákovy asociace, které se týkají i příběhu „za“ obrazem. Rozehrává se hra, kdy se divák na základě několika indicií snaží dopátrat osobnějších informací o zúčastněných, stává se tak zajatcem paralelních významů. Z tohoto spojení vzniká zcela nová – třetí identita. Rozvíjí se nový dialog mezi obrazem a zvukem na základě různých způsobů kladení obrazových a zvukových složek vedle sebe. Dochází tak i k nutné manipulaci s divákem. Rozvíjí se zde ale i další rovina, a to vztah původního a kontextu, ve kterém se ono původní objevuje.
