Přednášky

Bezradný kritik

Kritik umění je většinou vnímán především ve své roli hodnotitele, přibližujícího na základě daných kritérií interpretovanou tvorbu ostatním divákům. Někdy dokonce v poněkud lidovějším smyslu slova „kritický“, i jako někdo, kdo soudí, zda má daná tvorba svůj smysl existence či ne. Vyjadřuje se většinou jazykem srozumitelným poučenému, a tedy ve svém vztahu k umění privilegovanému okruhu čtenářů.
V této přednášce zůstane kritik ovšem poněkud bezradný, jelikož před sebou postrádá tradiční kořist – tedy umělecké dílo. Místo toho se však ve své odhalené slabosti obrátí k řadě svých předchůdců a kolegů. Je postaven před mnoho dilemat. Má obětovat na oltář obecné sdělnosti svůj vlastní pohled na umění nebo dokonce i tvorbu, která je mu nejbližší? Nebo se má místo psaného slova vrhnout na sociální experimenty s vybranými izolovanými společenskými skupinami při pokusu o jejich inkluzi? Existují i jiné cesty, jak prostřednictvím psaného slova dovést na cestu k současnému umění nové publikum? Je privilegium přístupu k současné umělecké tvorbě něčím, co máme demontovat, či naopak šířit a kultivovat? Pro tento labyrint otázek a dilemat ovšem nebude kritik nalézat svá jednoznačná řešení. Právě naopak – bude hledat ona selhání, ony ostrůvky lidské slabosti, které po sobě zanechali jeho předchůdci. Snažit se v dialogu s nimi podchytit možnosti, jak se vztahovat k umělecké tvorbě i čtenáři v nedbalkách, svlečen z brnění dobového kritického diskurzu.

místoDesfourský palác
tagy
účinkujícíViktor Čech
kameraIvan Svoboda
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
kategoriePřednášky
publikováno26. 11. 2019
délka0:34:11
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Bezradný kritik
Dlouho jsem nevěděl, co mám o této výstavě napsat. Nemá žádné téma, vystavující autorky nic nespojuje, jejich výběr je ryze subjektivní - sobecky jsem se rozhodoval jen podle toho, jaké obrazy se mně osobně zdají pozoruhodné. Až včera ve svém ateliéru mi jedna z autorek povídala o kurátorce, která jí vyčítala, že neposkytuje ke svým obrazům žádný klíč.
Cílem projektu Artlist:Talk – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
Protagonistami Sikorových podobenstiev sú triviálne zvieratá, rastliny a všedné prvky materiálneho sveta v ich prostom bytí. Zaujímajú ho okrajové a vytesňované spoločenské javy, o ktorých vizuálne uvažuje.
Ačkoliv hovoří vždy jedna osoba, ostatní jsou u toho a svým mlčením tuto promluvu ukotvují. Povaha pouta, které spojuje tyto jednotlivce – dvě ženy a tři muže – není zkraje jasná: jsou to přátelé, kolegové, spolupracovníci? Nebo soudruhové a soudružky? Troufneme si dnes přihlásit se k tomuto označení bez pejorativního nebo parodického záměru? Soudruh znamená doslova “druh ve společné věci”. Jenže co je to za věc?