performativní lekce 20 výsledků

performativní lekce

Budovu místo žactva dočasně osídlily bytosti vytvořené umělkyní a obraz doprovází jemný, citlivý a zároveň kritický slovní komentář (dopis škole) Koťátkové. Doplňuje ho ozvěna dětských hlasů a citace ze školního řádu jako připomínka toho, jak silně nás prostor základní školy formoval. Jaké vzpomínky nám do dospělosti zůstávají z prostorů tělocvičen, šaten, jídelen, lavic a „z předtabulí“? 
Kolektiv Ateliéru bez vedoucího ve spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze uspořádal sérii přednášek a performativních vstupů na téma uměleckého vzdělávání. Pozvaní hosté a hostky – umělci, teoretičky i aktivisté – se ve svých příspěvcích různými způsoby zabývali momentem rozpoznání nerovnosti a možnostmi, jak na ni reagovat. Ptáme se: co přesně můžeme dělat?
Co si “that person” myslí? Co se od ní/něj můžeme naučit? Co se nám snaží říct a proč? A o jakém typu systému, o jakém z mnoha světů? Jak je jí/jej možné probudit a za jakých podmínek k nám mluví skrze Mattova ústa? A můžeme s ní/ním mluvit my nebo “that person” vstupuje do interakce jen s bytostmi svého druhu? Jaké to je nemuset se zpovídat z toho, jakého jste věku, pohlaví a jaké další výhody svět, který obývá “that person” nabízí? Které z pater vědomí nám “that person” otevírá?
Otázku, ktorú si posledný rok kladieme je, či môžu byť vône a pachy použité ako nástroj rozprávania príbehov? Sociológia a politika vôní sú nepreskúmanou témou, a ani vône nemôžu uniknúť striktným nálepkám a rodovým stereotypom. Primárne ale pre nás pachy reprezentujú medzidruhovosť a viac-než-ľudské vnímanie, keďže zvieratá a rastlinstvo používajú vôňu ako primárny spôsob komunikácie bez použitia jazyka.
Slavnostní předávání VIII. ročníku Ceny Věry Jirousové za rok 2023 proběhlo v Centru pro současné umění Praha. Součástí ceremoniálu byl též křest nového knižního přírůstku do Kritické edice CVJ – český překlad publikace Špatné psaní od amerického uměleckého kritika Travise Jeppesena.
Kritik umění je většinou vnímán především ve své roli hodnotitele, přibližujícího na základě daných kritérií interpretovanou tvorbu ostatním divákům. Někdy dokonce v poněkud lidovějším smyslu slova „kritický“, i jako někdo, kdo soudí, zda má daná tvorba svůj smysl existence či ne. Vyjadřuje se většinou jazykem srozumitelným poučenému, a tedy ve svém vztahu k umění privilegovanému okruhu čtenářů.
V této přednášce zůstane kritik ovšem poněkud bezradný, jelikož před sebou postrádá tradiční kořist – tedy umělecké dílo.