Reportáže

Biela noc 2012

„ Biela noc/Nuit Blanche je medzinárodný umelecký projekt, zhmotňujúci túžbu po znovuobjavovaní mestského prostredia, ktoré vďaka umeniu nadobúda iný rozmer. 

Mesto sa počas noci mení na interaktívny priestor a jeho bežný nočný cyklus na niekoľko hodín prestáva existovať. Hudobné a svetelné inštalácie vdýchnu nočnému mestu život a noc sa stáva bielou.“

Biela noc je formát akcie na ktorý sa musí kúpiť licencia asi ako na Superstar.
V rámci príprav na Európske hlavné mesto kultúry toto podujatie spĺňa svoje predsavzatie – prilákať čo najväčšie davy ľudí na súčasné umenie. V centre mesta sa naozaj ocitlo množstvo ľudí ako ešte nikdy na podujatie súčasného umenia, každý stretol známych, a každý stál fronty na to aby uvidel to ktoré umenie.

O všeobecnej atmosfére tejto akcii sa dozviete viac z reportáže minuloročnejBielej noci 2011.

Tento rok som sa zameral viac na pohľad dvoch účastníkov: Dušan Zahoranský a Pavla Sceranková.

 

umělciKUD APOKALIPSA A ABSCONDO, SZÖVETSÉG´39, Krištof Kintera, Martin Kochan, ZIMOUN, LIMELIGHT, Tomáš Džadoň, FAKULTA UMENÍ TECHNICKEJ UNIVERZITY V KOŠICIACH, Dušan Zahoranský, GROSSO TIBOR NAGY, David Černý, CHRISTOPH GIRARDET, ELISE MORIN, Eugenio Percossi, DVERE OTVORENÉ, GÁBOR KRISTÓF, Jana Nováková, ĽUBOMÍR ŠTEC, BORIS VAITOVIČ, OBČIANSKE ZDRUŽENIE SPOLOČNOSŤ A FILM, LÀ HORS DE A NA PERÓNE, MIGUEL NETO, Jakub Pišek, PALINKAS BENCE, van Dalen Linda, Beáta Kolbašovská, VIKTOR FEHÉR, KAMILA SZEJNOCH, MARTIN BARAN, LIGHTPAINTING LALUZ, Martin Lukáč, Pavla Sceranková, LENKA KURIMSKÁ, MATTHIAS MÜLLER, EVA TKÁČIKOVÁ, MARKÉTA VÁRADIOVÁ
kurátorZuzana Pacáková
místo_Neurčené místo
tagy
účinkujícíDušan Zahoranský, Pavla Sceranková
kameraErik Sikora
zvukErik Sikora
střihErik Sikora
interviewErik Sikora
překladTáňa Záhoráková
kategorieReportáže
publikováno25. 4. 2013
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Biela noc 2012
Cäcilia Brown se ve své práci zabývá strukturami a hierarchiemi veřejného prostoru v médiu sochy. Součástí jejích metod jsou destruktivní akty, jako je pálení nebo vyhazování něčeho z okna, stejně jako kopírování a archivace. Její díla mají prchavý, efemérní charakter a velmi často obsahují nalezené nebo sesbírané prvky.
Škála výstupů z tohoto výzkumu sahá od projektů ve veřejném prostoru a architektonických staveb po sochy a menší díla. V rámci této nevymezené oblasti vyvinula dvojice metodu, která tematizuje napětí mezi funkcí (architektura) a autonomií (obraz) stále přesvědčivějším způsobem a která se soustředí na základní otázku: Ve kterém bodě se každodenní zážitek z prostoru stává estetickým zážitkem?