Výstavní projekt se věnuje institucionální a prostorové proměně, která nastane během přípravy a instalace výstavy. Projekt je realizován v Praze v Rakouském kulturním fóru (Zentrum, 14. 1.–22. 2. 2011) a ve Vídni v Českém centru (Centrum, 19. 1.–3. 3. 2011). Na výstavách spolupracovali Dominik Lang, Marcus Geiger a Martin Mazanec. 

 

Zentrum

Marcus Geiger (*1957, Muri, Švýcarsko) žije ve Vídni. Patří ke generaci evropských umělců, která vystudovala koncem 70. let, prošla lekcí akčního umění, performancí a proměnila novou malbu 80. let v „neo-geo“. U Geigera je charakteristický vztah k prostoru, do kterého intervenuje, vytváří v něm nové situace a narušuje jeho běžné užívání. Pohybuje se neustále mezi prostorovou skulpturou, instalací a architekturou. Rád se usazuje v už poznamenaném teritoriu, využívá všech vnějších okolností, zasazuje je do své práce a svým způsobem tak rehabilituje každodennost a všednost.

 

Centrum

Dominik Lang (*1980) je zástupcem generace vizuálních umělců zkoumajících zákonitosti prostorových a architektonických daností. Marcus Geiger (*1957) patří ke generaci evropských umělců, která pracuje s konceptem „uměleckého díla“; charakteristický je vztah k prostoru, do kterého intervenuje, vytváří v něm nové situace a narušuje jeho běžné užívání. Martin Mazanec (*1981) je představitelem generace dramaturgů a kurátorů pohyblivého obrazu, která se zabývá aspekty prezentace umění v kontextu kin a výstavních prostor.

umělciMartin Mazanec, Dominik Lang, Marcus Geiger
kurátorJiří Ševčík
místoGalerie Rakouského kulturního fóra v Praze
tagy
účinkujícíMartin Mazanec, Dominik Lang, Ševčík Jiří, Marcus Geiger
kameraJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladEva Maršíková
publikováno23. 5. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Centrum / Zentrum
As we find ourselves in times that have extensive socio-political implications, the exhibition thematizes the insecurity, the suspicion and post-factuality gradually digging into our lives more and more. The many ambivalent mechanisms trough which we cope with this uncertainty and multiplicity of artistic processes (either politically-critical, or completely non-factual and sensual, scientific or even speculative) of the abandonment of what is considered “real” or “rational” take their forms in the interconnected realms of the technological, the natural, the mystical, the symbolical.