Výstavní projekt se věnuje institucionální a prostorové proměně, která nastane během přípravy a instalace výstavy. Projekt je realizován v Praze v Rakouském kulturním fóru (Zentrum, 14. 1.–22. 2. 2011) a ve Vídni v Českém centru (Centrum, 19. 1.–3. 3. 2011). Na výstavách spolupracovali Dominik Lang, Marcus Geiger a Martin Mazanec. 

 

Zentrum

Marcus Geiger (*1957, Muri, Švýcarsko) žije ve Vídni. Patří ke generaci evropských umělců, která vystudovala koncem 70. let, prošla lekcí akčního umění, performancí a proměnila novou malbu 80. let v „neo-geo“. U Geigera je charakteristický vztah k prostoru, do kterého intervenuje, vytváří v něm nové situace a narušuje jeho běžné užívání. Pohybuje se neustále mezi prostorovou skulpturou, instalací a architekturou. Rád se usazuje v už poznamenaném teritoriu, využívá všech vnějších okolností, zasazuje je do své práce a svým způsobem tak rehabilituje každodennost a všednost.

 

Centrum

Dominik Lang (*1980) je zástupcem generace vizuálních umělců zkoumajících zákonitosti prostorových a architektonických daností. Marcus Geiger (*1957) patří ke generaci evropských umělců, která pracuje s konceptem „uměleckého díla“; charakteristický je vztah k prostoru, do kterého intervenuje, vytváří v něm nové situace a narušuje jeho běžné užívání. Martin Mazanec (*1981) je představitelem generace dramaturgů a kurátorů pohyblivého obrazu, která se zabývá aspekty prezentace umění v kontextu kin a výstavních prostor.

umělciMartin Mazanec, Dominik Lang, Marcus Geiger
kurátorJiří Ševčík
místoGalerie Rakouského kulturního fóra v Praze
tagy
účinkujícíMartin Mazanec, Dominik Lang, Ševčík Jiří, Marcus Geiger
kameraJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladEva Maršíková
publikováno23. 5. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Centrum / Zentrum
Daniela Ponomarevová ve svém projektu Plán DELTA buduje a následně dekonstruuje postapokalyptický příběh reagující na současný stav civilizace. Jádrem dystopického narativu je předpokládaný zánik Země, z níž se stal pouze jakýsi testovací objekt, přechodné místo pro lidstvo, které neodvratně čeká zničení obrovským asteroidem. Situaci fiktivní budoucnosti autorka otevírá pomocí série objektů instalovaných v imerzivním prostředí domnělé laboratoře a textově-obrazového dokumentu.
Mezinárodní výstava Beyond the Sound představuje současný přístup ke specifické a živé umělecké oblasti zvukového umění. Na zvuk nahlíží nikoliv jako na samostatnou estetickou formu, ale jako na médium sloužící k průzkumu a vyjevování zrakem mnohdy nepoznatelných jevů.