Výstavní projekt se věnuje institucionální a prostorové proměně, která nastane během přípravy a instalace výstavy. Projekt je realizován v Praze v Rakouském kulturním fóru (Zentrum, 14. 1.–22. 2. 2011) a ve Vídni v Českém centru (Centrum, 19. 1.–3. 3. 2011). Na výstavách spolupracovali Dominik Lang, Marcus Geiger a Martin Mazanec. 

 

Zentrum

Marcus Geiger (*1957, Muri, Švýcarsko) žije ve Vídni. Patří ke generaci evropských umělců, která vystudovala koncem 70. let, prošla lekcí akčního umění, performancí a proměnila novou malbu 80. let v „neo-geo“. U Geigera je charakteristický vztah k prostoru, do kterého intervenuje, vytváří v něm nové situace a narušuje jeho běžné užívání. Pohybuje se neustále mezi prostorovou skulpturou, instalací a architekturou. Rád se usazuje v už poznamenaném teritoriu, využívá všech vnějších okolností, zasazuje je do své práce a svým způsobem tak rehabilituje každodennost a všednost.

 

Centrum

Dominik Lang (*1980) je zástupcem generace vizuálních umělců zkoumajících zákonitosti prostorových a architektonických daností. Marcus Geiger (*1957) patří ke generaci evropských umělců, která pracuje s konceptem „uměleckého díla“; charakteristický je vztah k prostoru, do kterého intervenuje, vytváří v něm nové situace a narušuje jeho běžné užívání. Martin Mazanec (*1981) je představitelem generace dramaturgů a kurátorů pohyblivého obrazu, která se zabývá aspekty prezentace umění v kontextu kin a výstavních prostor.

umělciMartin Mazanec, Dominik Lang, Marcus Geiger
kurátorJiří Ševčík
místoGalerie Rakouského kulturního fóra v Praze
tagy
účinkujícíMartin Mazanec, Dominik Lang, Ševčík Jiří, Marcus Geiger
kameraJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladEva Maršíková
publikováno23. 5. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Centrum / Zentrum
Chalupecký celoživotně propagoval a obhajoval nové umělecké směry a zajímal se o obecné otázky umění, především o smysl umění v moderní společnosti. Byl obráncem umění ve spojení s životem. V dnešních termínech bychom si snad mohli dovolit použít termín aktivistického či angažovaného umění. Nevěřil v pouze estetickou funkci uměleckého díla a kultury obecně.
K tomu, abychom mohli začít hledat strategii, která by pracovala s konceptem limitů, je nejprve třeba položit si několik otázek. Co jsou vlastně meze? Jsou to překážky? Nebo příležitost soustředit se na to, na čem skutečně záleží? Nebo se jedná o produktivní omezení? Kolik různých typů mezí existuje? A kolik je způsobů, jak je legitimně překonat? Jdou meze striktně proti růstu? Je růst vůbec potřebný?
Prostřednictvím výstavy se kurátorský tým obrací k Pardubicím a komunitám, které toto město obývají, testuje prostorové možnosti galerie a pokouší se ji učinit přístupnější a obyvatelnější pro různé entity.