Přednášky

Dějiny bojů za práva pracujících

Bolek Šmejkal ve své přednášce nastiňuje historii pracujících a bojů za jejich práva. Popisuje různé způsoby organizace pracujících, jejich strategie a výsledky, které se jim podařilo vydobýt – jak v mezinárodním, tak především v českém kontextu.

Zároveň se věnuje i problematičtějším aspektům (např. boji části odborů proti ženské práci). Znát tyto dějiny je důležité pro naše dnešní boje, byť i jen skrze uvědomění si, čeho všeho už bylo dosaženo, čeho a jakými způsoby lze dosáhnout.

Bolek Šmejkal je sociální a kulturní historik, který se zabývá především dějinami práce ve druhé polovině 19. a první polovině 20. století, jako například dějiny prvního máje, dějiny práce ve Zlíně, družstevní bydlení a bytová krize za první republiky nebo ženský odborářský aktivismus. Aktuálně působí jako doktorand sociálních dějin na FF UK a zkoumá dělnický sport a tělovýchovu a vztah těla a práce na konci 19. a v první třetině 20. století. V minulosti se věnoval vztahu dělnického hnutí a veřejného prostoru na přelomu 19. a 20. století na příkladu Třebíče či vztahu dělnické třídy a firmy Baťa ve 30. letech, opět na příkladu Třebíče.

placeGalerie Jaroslava Fragnera
tags
castBolek Šmejkal
cameraDavid Přílučík
soundDavid Přílučík
editingDavid Přílučík
categoryPřednášky
published25. 9. 2023
duration01:39:36
languageČesky
embedlink icon
arrow down
related
Dějiny bojů za práva pracujících
Důležitým zprostředkovatelem informací o nových produktech se na začátku šedesátých let stala televize. Ve vysílání bylo třeba zřetelně oddělit reklamy od běžného programu. Eduard Hofman v roce 1964 nakreslil a režíroval krátký film Trio. Jeden charakter z tohoto snímku se o tři roky později objevil v televizním vysílání, aby střežil hranici mezi reklamním blokem a ostatními programy. Původně se mu říkalo Pumprlík, ale televizní diváci mu brzy dali jméno Pan Vajíčko.
Pohled na strojově otáčené stránky učebnice a standardizované vědecké postupy restaurování mohou vyvolávat obavy a současně naději. Zkušenost Západní modernity, ať již ta optimistická, nebo katastrofická, je důležitým dědictvím, o které bychom měli pečovat. Víme už dobře jakého násilí na všem cizím, živém i neživém, se byli schopni moderní Západní lidé dopouštět, nebo se ho alespoň účastnit. Ale neměli bychom zapomínat na to, jak moderní instituce jako stát, škola, věda či muzeum vytvořily infrastrukturu pro náš lepší život.