Ondřeje Brodyho a Viktora Freša už dlouho spojuje záliba v kontroverzních a provokativních tématech, jako je sex nebo násilí, a drzost, s jakou se do těchto témat pouštějí. Výstava v galerii NOD je toho dokladem.
Ondřej Brody a Viktor Frešo se setkali během studií v ateliéru malby Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze, oba se přesto daleko častěji věnují médiu instalace, videa či performance. Brodyho s Frešem už dlouho spojuje záliba v kontroverzních a provokativních tématech, jako je sex nebo násilí, a drzost, s jakou se do těchto témat pouštějí. Galerie NoD není prvním místem, kde vystavují nebo performují společně.
S tvorbou Viktora Freša (1974) je nerozlučně spojen termín EGOART, který vystihuje umělcovu koncepci „sobeckého“ umění, jehož středobodem je osoba samotného autora. Frešovy výstupy jsou většinou jednoduché, přímočaré, mnohdy si vystačí se sprejovým nápisem na zdi galerie. V NoDu se představuje výběrem ze svých „machistických“ fotografií, v nichž inscenuje ženy do poněkud neuctivých situací, a jednou instalací. To vše doplnil pozvánkou na svou svatbu.
Ondřej Brody (1980) prezentuje dvě videa, která se (pro Brodyho už tradičně) pohybují v oblasti pornografie. Při natáčení snímku Profesionální nevěra umělec zaplatil manželovi za to, že dobrovolně bude sledovat soulož vlastní manželky s jiným mužem. Brody tentokrát nezobrazuje explicitně sex samotný, spokojil se pouze se zvukovou kulisou soulože a objektiv kamery namířil cynicky do tváře ne právě šťastného manžela. Video Databáze je pak jednoduchým záznamen umělcova rozhovoru (castingu) s jedním z českých pornoproducentů, který autorovi prozrazuje choulostivé informace o svých „hercích“. Brodyho práce se opět pohybují na samotném okraji toho, co nazýváme uměním, a nastolují složité otázky etiky umělecké tvorby i života obecně.
