Profily

Galerie Pavilon

Prostor Pavilon vznikl v roce 2008 z iniciativy studentů AVU, Jana Pfeiffera a Pavla Sterce. Své jméno získal podle Vinohradského pavilonu, kde se v roce 2007, v jednom z prázdných obchodů společně s Alešem Čermákem odehrávaly první výstavní aktivity těchto umělců. V současnosti se Pavilon nachází na malostranském dvorku poblíž Karlova mostu. Místo původně sloužilo jako konírna a později jako kůlna. „Malý prostor se nám zdál příhodným opakem k velké školní galerii GAVU, chtěli jsme vytvořit místo kde si budou moci studenti (nejen z AVU) vyzkoušet spolupráci s kurátory.“ Říká Sterec s Pfeifferem. Pavilon se tedy stal externím prostorem AVU pod kterou je veden. Díky malému prostoru se využíval především k samostatným výstavám, během tří let proběhlo dvacet čtyři měsíčních výstav, v široké škále médií a témat. Na vedení Pavilonu se začal od roku 2011 podílet Tomáš Vaňek. Došlo k proměně koncepce programu, od února 2011 v Pavilonu probíhají tzv. Situace – série jednovečerních událostí, během kterých jednotliví autoři nebo umělecké skupiny či teoretici a kurátoři přestavují krátké konstelace, gesta, jež se mohou pohybovat kdekoli v linii site specific instalace až performance. Situace nenesou názvy, ale pouze čísla, součástí každé Situace je její dokumentace na stránkách Pavilonu. Způsob jakým se Situace archivuje je na autorech a volí k tomu různé prostředky. Archivováním vzniká současně databáze různých strategií a přístupů k nastavenému programu. Situace nejsou datově ani časové limitovány, mohou se odehrávat v různých intervalech. Délka trvání programu Situace je také otevřena.

místoGalerie Pavilon
tagy
účinkujícíJan Pfeiifer
kameraRadim Labuda
zvukRadim Labuda
střihRadim Labuda
interviewRadim Labuda
překladAdéla Dörnerová
playlistyProfily galerií a institucí
kategorieProfily
publikováno11. 7. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Galerie Pavilon
Jak zařídit, aby každý a každá mohli mít své místo, kde mohou svobodně říci, co cítí, co zažívají a co si přejí? Může to zatím znít jako fikce, jako obrázek z utopické kulturní civilizace. Ale dá se říct, že taková výstavní instituce zároveň neexistuje a zároveň existuje.
Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.
Milan Knížák je od šedesátých let výraznou osobností české umělecké scény. Od roku 1990 vede Ateliér intermediální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze, mezi lety 1990 a 1997 zde působil ve funkci rektora. Od roku 1999 do roku 2011 byl ředitelem Národní galerie v Praze. Především jeho působení v této funkci i s tím spojené příležitostné kurátorské činnosti je věnován jeho příspěvek.