Anglické titulky

Korektivní vztahy: Bad Trip

Video Kateřiny Konvalinové Korektivní vztahy: Bad Trip je inspirováno změněnými stavy vědomí, novodobou mystikou a fenoménem tzv. formující události, čímž se rozumí silný osobní prožitek, který zásadně proměňuje naši reflexi sebe sama i okolního světa.
0:30:42

Tomáš Knoflíček

Nikola Brabcová
Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.

Mariana Serranová

Nikola Brabcová, Tereza Jindrová, Barbora Švehláková
Pokud bychom chtěli charakterizovat kurátorskou činnost Serranové v posledních několika letech, ekologický obrat by byl i zde padnoucím pojmem: v roce 2016 dohlédla na realizaci celé řady projektů spojených s tímto tématem, když měla ve své gesci dramaturgii ročníku Fotograf Festivalu s názvem Cultura / Natura a v roce 2018 měla na starost organizaci a kurátorování uměleckého a vodního festivalu Akvapark, propojujícím nepostradatelný živel s performativním uměním.

Barbora Klímová

Barbora Klímová
Autorka se dlouhodobě soustředí na několik vzájemně provázaných témat: na živá umění a možnosti jejich zprostředkování; na komunity a společenství, jež vznikaly kolem uměleckých aktivit vybraných umělců a skrze jejich působení; zajímá se o motivy a osobní vzpomínky tvůrců; zaměřuje se na opomíjené, či obtížně uchopitelné aspekty lokální kulturní historie, především  v moravském prostředím za doby normalizace.

Jan Boháč

Jan Boháč
Jan Boháč je v současné době studentem doktorandského studia v Ateliéru sochařství Edith Jeřábkové a Dominika Langa na pražské UMPRUM. V tomto ateliéru absolvoval i své předešlé umělecké vzdělání. Zabývá se tématy komunikace, řeči, sdělení a možnosti porozumění, jež dlouhodobě prostupují jeho tvorbou a jsou propojená s jeho povoláním záchranáře a operátora tísňové linky.

Milan Mikuláštík

Milan Mikuláštík
Milana Mikuláštíka lze těžko definovat pouze jako kurátora. Vyprofiloval se do velké míry především jako svébytný autor, člen dua MINA (společně s Janem Nálevkou) a skupiny Guma Guar, kterou v roce 2003 spoluzakládal. Spolupráce s touto skupinou, ale také vlastní práce – často kritická a vyjadřující se k politickým strukturám globalizovaného světa – pak vedly k podobně zaměřené kurátorské činnosti.

LACKA - Ladislava Gažiová

Ladislava Gažiová
Ladislava Gažiová je malířka, kurátorka a aktivistka, pocházející ze Slovenska a dlouhodobě žijící v Praze. Pro její ranou tvorbu je typická inspirace graffiti, užívání šablon a sprejů a práce se společenskými tématy. V posledních letech se však Gažiová věnuje spíše kurátorské práci, ve které jsou společenská témata, respektive téma romské menšiny, středobodem její práce.

Tereza Stejskalová

Nikola Brabcová, Tereza Jindrová, Tereza Stejskalová + 1 more
Tereza Stejskalová se řadí mezi nejvýraznější feministické a kritické hlasy na české umělecké scéně. V současné době působí jako kurátorka v iniciativě tranzit.cz a dlouhodobě se věnuje výtvarné kritice.
Jako kurátorka Stejskalová často pracuje skrze postkoloniální a feministické prizma a její kurátorská praxe je zpravidla výstupem dlouhodobého výzkumu.

Jan Freiberg

Jan Freiberg
Jan Freiberg pracoval v Galerii Klatovy/Klenová jako kurátor a fotograf. Po vynuceném odchodu všech odborných pracovníků našel budoucnost na hřbitově Malsička ve Volyni a zřídil tu v roce 2010 v bývalé smuteční síni Galerii Na shledanou. Maloměsto, hřbitov a smrt podmiňují její existenci a vytváří základní rámec pro špičkové české umělce. Smyslem galerie je upozornit skrz umění na smrt jako živou součást života.

Jan Ságl

Jan Ságl
Jan Ságl (*1942) je fotograf. Podobně stručná charakteristika ovšem nic neříká o jeho způsobu provozování fotografického umění ani o dalších souvislostech, které z něj dělají jednu z nejzajímavějších postav české kultury posledního půlstoletí.

Jitka Svobodová

Jitka Svobodová
Zájem o zachycení všedních, až banálních předmětů krajně minimální formou zůstal Jitce Svobodové doposud. Vždy se jedná o kresby s velmi tlumenou, až monochromní barevností.

Finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého 2018
0:20:54

Distressed

Pavel Jestřáb
Název „Distressed“ odkazuje nejen k zoufalým pracovním podmínkám a ke kondici jejich pracovnic, ale možná i k samotnému produktu textilních továren, žádaných a módních „distressed denim”. Jde o džíny, které mají vypadat opotřebovaně a obnošeně. Jakoby v nějaké zvrácené logice lidé v bohatších zemích, ze kterých byly textilní fabriky vypuzeny soutěží o cenu práce, nosí roztrhané džíny. Nevědomě tak ukazují pravou povahu podmínek jejich výroby. Jakoby to byly transparenty zbídačených, zavěšené na nahá těla narcisů té bohatší části světa.
0:14:33

Nejžlutější slunce

Michal Blecha
Co může být důležitějšího, než se dozvídat o problémech světa? Vidět je. Dokázat je najít, zvnitřnit a tedy na ně reagovat. Michal Blecha nás svým filmem přivádí do zchátralé továrny na výrobu a zpracování filmu ve východoberlínské části Köpenick. Vybydlenost svědčí o zániku, komentáře o nelidských podmínkách pracujících. Dovolí vám rukavice z vazelíny nebo cáry kůže visící z konečků prstů podlehnout nostalgii ztracených zlatých časů analogového filmu?

Barbora Fastrová a Johana Pošová

Barbora Fastrová, Johana Pošová
Témata, která společnou tvorbu Pošové a Fastrové provázejí dlouhodobě, jsou vztah mezi přírodou a kulturou, tím přirozeným a tím umělým, dopad lidské civilizace na zbytek zvířecí a přírodní říše, nebo třeba také motiv hada, který v jejich projektech nabírá všemožných podob

NASVÍCENÁ SMRT

Kakalík, Ivan Mečl
„Celovečerní“ film Nasvícená smrt natočili v roce 2000 Ivan Mečl a Kakalík (David Kalika) v produkci TeleDVision nakladatelství Divus. Z okruhu Divusu pocházeli i herci, většinou výtvarní umělci. Film ukazuje divokost Prahy 90. let s příznačnými dobovými kulisami: reklamními agenturami, mafiánským prostředím a veterány z války v Perském zálivu. Nejen hlavní postavou detektiva nezapře příbuznost s filmy Víta Soukupa.

galerie Entrance

Tereza Severová, Tereza Velíková
Program galerie má být, tak jako „příbuzné“ galerie am180, etc, 35m2 ad., zaměřen především na studenty uměleckých VŠ a čerstvé absolventy, nebrání se ale ani mladé a „duchem mladé“ generaci.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Lucie Svobodová
Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.
0:08:00

Martin Zet – Tátův aťák (Ateliér sochaře Miloše Zeta) (1995)

Miloš Zet
Záminka i důvod napsání následujícího textu byl videozáznam stavu ateliéru po jeho smrti v roce 1995, který – již zapomenutý – jsem objevil při digitalizaci staré S-VHS kazety s různorodým materiálem z poloviny devadesátých let. Připadalo mi, že jsem našel poklad, a nemohl jsem dospat, abych ho někomu ukázal, abych ho ukázal všem.
0:11:26

Vykořeněný Black Metal jako forma jazyka

Ondřej Doskočil
Ondřej Doskočil zná tíhu zděděných politických nánosů žánru black metalu i problémů, které v sobě nese muzealizace a senzacechtivá kolonizace subkultur marketérskou ideologií. Jako insider a hráč dokáže navíc rozpoznat, rozplést a rozmluvit znakové systémy uvnitř tohoto extrémního metalového subžánru, které by jinak nezúčastněným lidem vůbec nepromlouvaly nebo k nim přes všeobjímající hluk nedolehly. Formát na telefon natočeného muzejního “exhibition walkthrough” by mohl zmást, jaké je vlastně médium, ke kterému se tu odkazuje.
0:36:48

Galerie Kurzor

Jiří Žák
Galéria Kurzor je projekt spravovaný Centrom pro současné umění Praha, ktorý sídli priestore bývalej pekárne v pražských Holešoviaciach. Každoročne dáva vybranému kurátorovi či kurátorke priestor a produkčné, finančné a inštitucionálne zázemie pre uskutočnenie celoročného dramaturgického plánu v podobe výstav, doprovodných programov a publikacií.
0:17:55

Rozštěpený epistemolog

Jiří Žák
„Důležité je jen to, co ti připadá skutečné. Máš právo využívat objektivní význam pro své vlastní účely,“ tvrdí jedna z postav ve videu Rozštěpený epistemolog. Z pozice konzumenta současné informační exploze, akcelerované sociálními sítěmi a silně rozmlženou funkcí gatekeeperů, je stále těžší nalézt pevnou půdu pod nohama.
0:02:15

Tamagoči

Tomáš Mašín
Struktura videa Tamagotchi je založena na střídání jednoduchých animací a textů. Animace připomínají první videohry nebo jednoduché počítačové hry. Pro texty je použit font Chicago, spjatý s počítači Apple, kde byl v letech 1984 až 1997 používán pro interface operačního systému. Oproti hlavnímu proudu české videotvorby poloviny 90. let, jež je většinou postaven na performativních prvcích nebo výtvarném ozvláštnění videoobrazu, je Mašínův přístup radikálně odlišný nejen esteticky, ale i koncepčně.

Galerie 207

Václav Magid
Název Galerie 207 je veskrze prozaický – odkazuje k číslu místnosti na VŠUP, kde se galerie pět let nacházela (od října 2013 se přemístila do místnosti 405, název však zůstal stejný). Za stejnými dveřmi najdeme Ateliér intermediální konfrontace.

Architektura výstav: Stanislav Kolíbal

Stanislav Kolíbal
Dokument se soustředí na vztah Stanislava Kolíbala k prostoru a formátu výstavy, jako specifické konstelace prostředí, objektů a jejich vzájemných vztahů. Snaží se najít východiska autorových originálních řešení, pocházejících jak z knižní grafiky a ilustrace, tak i z jeho studií scénografie. Stabilita a řád (a jejich narušení) jako Kolíbalovo ústřední téma se tak přenáší nejen do jeho vlastní tvorby, ale i do práce s instalací výstav, v níž byl v Čechách již od konce padesátých let průkopníkem a vzorem mnoha dalším umělcům i architektům.
0:25:52

Jakub Adamec

Jakub Adamec
Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.

Poetika identit

Lizaveta Hridzyushka, Šimon Kadlčák, Alex Sihelská + 4 more
V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.

Kolektoři 4 - Richard Adam

Richard Adam, Tereza Jindrová
Richard Adam (* 14. listopadu 1930, Praze) je český zpěvák, jedna z někdejších velkých hvězd českého swingu 50. let 20. století, bratranec české herečky Jaroslavy Adamové. Největší slávy a popularity dosáhl na přelomu 50. a 60. let 20. století.

Tomáš Uhnák

Tomáš Uhnák
Mnohost oborů a směrů, kterými Tomáš Uhnák svou pozornost cílí, klame. Ve skutečnosti totiž můžeme vysledovat průniky a svého druhu „specializaci“, která spočívá v „expertním generalismu“, jak to sám pojmenoval. Tedy ve snaze po cíleném a vědomém zobecňování a propojování různých oblastí zájmů. S tím je pak spojené neustálé vyjednávání uspořádání různých režimů měnění světa.
0:09:00

Milenina píseň

Marie Lukáčová, Anna Remešová
Video Milenina píseň pracuje s teoretickým pozadím současného feministického myšlení, konkrétně s odkazem kyberfeminismu, který formulovala počátkem devadesátých let ve své práci britská feministka a teoretička kyberkultury Sadie Plant. Kyberfeminismus přiznává moderním technologiím emancipační sílu, ale jen potud, dokud k ní budou mít přístup všichni lidé bez ohledu na jejich třídní postavení, náboženské přesvědčení, kulturní identifikaci, sexuální orientaci či gender.
0:29:28

Display - Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi

David Přílučík
Jak zařídit, aby každý a každá mohli mít své místo, kde mohou svobodně říci, co cítí, co zažívají a co si přejí? Může to zatím znít jako fikce, jako obrázek z utopické kulturní civilizace. Ale dá se říct, že taková výstavní instituce zároveň neexistuje a zároveň existuje.

VI PER

Nikola Brabcová, Tereza Jindrová, Irena Lehkoživová + 4 more
Galerie VI PER je zaměřena na architekturu v nejširším slova smyslu a její vazby a průsečíky k současnému umění, urbanismu, designu, médiím, technologiím, politickým, právním, sociálním, ekonomickým či ekologickým kontextům.