Reportáže

Geometrie vztahu

V návaznosti na předchozí výstavy z projektu Action Galleries a tedy zkoumání fenoménu umělců-kurátorů proběhne v Altánu Klamovka prezentace autorské dvojce: Kláry Břicháčkové a Marie Štindlové. Ty v letech 2011-2012 provozovaly nejmenší nezávislou galerii u nás a to Galerii peněženka. Její činností umělkyně zkoumaly možnosti mobilní galerie-instituce a to konkrétně v alternativních podmínkách současné české galerijní scény. Dokumentace výstav je ke shlédnutí na galerievpenezence.tumblr.com. Na toto téma také vyšel článek “Galerie, které nikdy nezavírají.

 

Výkladní skříně současného nekomerčního umění” v Kulturní pecce – www.kulturnipecka.cz/umeni-galerie/galerie-ktere-nikdy-nezaviraji-vykladni-skrine-soucasneho-nekomercniho-umeni.Autorská dvojce v Altánu Klamovka představí vlastní projekt s názvem Geometrie vztahu. Znejistění řádu a smyslu je jejich charakteristickým rysem. Tvorba Kláry Břicháčkové a  Marie Štindlové balancuje na hraně mystifikace, hry a reality. Dlouhodobě se zabývají problematikou kolektivního autorství a to konkrétně v jejich projektu “Kdybychom byly jedna, byly bychom skvělý”. Ten již představily v nezávislé nonstop Galerii Anne Frank Memorial v Brně v roce 2011. Ve video artové tvorbě vycházející z toho projektu se setkáváme s elementárními geometrickými útvary: kruhem, trojúhelníkem a linií.  V jednotě je síla a toto heslo se stalo impulsem pro jejich přesvědčení v kolektivní autorství. Pro začátek své vztahy převáděly do grafů, které časem vykrystalizovaly do geometrických předloh pro samotné performance, ze kterých vznikly tři video záznamy. V altánu budou prezentovány v podobě tří autorských knih – flipbooků.

 

Poslední rok se cesty Kláry a Marie rozešly, Klára začala studovat animaci na FAMU v Praze a Marie pokračuje ve studiu malby na FaVU VUT v Brně, avšak východiska obou autorek pořád zůstávají stejná. Kruh jako kroužení kolem sebe, každá sama, ale v zásadě ve spojení s tou druhou. Trojúhelník jako symbol vztahu, jehož tři body neleží v jedné přímce a jehož dvě přímky tvoří těla Kláry a Marie spojené v úrovni hlav. Linie, ve které vrhají stíny jedna k druhé, a tak je stín veden do nekonečna. Tvorba Kláry Břicháčkové a Marie Štindlové je přínosem pro současnou vizuální scénu ve zpochybnění samé podstaty smyslu umění a to ve stylu “nebojíme se, že to může být na hranici demence a samotná ironická linie ve výtvarné formě nám vyhovuje”. V Altánu Klamovka vedle flipbooků bude vystaven také objekt, který vznikl přímo pro tuto výstavu a jedná se o průřez horami s jezerem, které opět odkazuje podle autorek na fenomén kolektivního autorství.

Lenka Sýkorová

umělciMarie Štindlová, Klára Břicháčková
kurátorLenka Sýkorová
místoAltán Klamovka
tagy
účinkujícíLenka Sýkorová
kameraGiulio Zannol
zvukGiulio Zannol
střihGiulio Zannol
interviewGiulio Zannol
překladZuzana Rousová, Adéla Dörnerová
kategorieReportáže
publikováno16. 1. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Geometrie vztahu
Výstava není historickým průřezem tvorby Ester Krumbachové (přestože jej reflektuje), ale spíše rozsáhlou sítí původního materiálu, mnoha textů, obrazů a artefaktů, kterými se Krumbachová po celý život zabývala a obklopovala. Primárně tedy představuje archiv/pozůstalost Ester Krumbachové, a to v tematických blocích, které jsou vzájemně provázané; umožňují tak odkrýt její uvažování o kostýmní tvorbě, zejména o úloze detailu a využití barev, o provázanosti významu, výtvarné formy a celkové atmosféry filmu, o práci s textem kopírujícím mluvený projev a lidové vyprávění spíše než vysoký literární styl, její vztah k magii, realismu, subjektivitě, mužské a ženské polaritě nebo hierarchii druhů i společenských a pracovních pozic.
Výstava upozorňuje na umělecké zpracovaní rámů, soklů nebo i vitrín. Právě nyní můžeme hovořit o určité romantizující renesanci používání výrazných principů napomáhajících autorovi vtáhnout diváka do světa uvnitř rámu podobně jako magické portály teleportující do jiné dimenze. Pro některé umělce proces tvorby nekončí blindrámem, sochou umístěnou na univerzální sokl a objektem uzavřeným do sterilní unifikované vitríny jako pod skleněný zvon.
Skrze umělecký jazyk nachází umělkyně možnosti, jak se zbavit strachu z budoucnosti a zkusit se nebát konat, a to dohromady v propojení s dalšími, i mimolidskými bytostmi. Jelikož pozdě je, ale stále jsme tu spolu a stále je co dělat pro to, aby nebylo ještě hůř.