překlad Zuzana Rousová 115 výsledků

Zuzana Rousová

V instalacích výstav klade důraz na jednoduchost, uměřenost a kompaktnost. Neváhají zařadit i výrazný element nebo znejišťující moment. Podstatné však pro ně zůstává, aby architektura exponáty nepřebíjela, ale aby byla jejich partnerem. Zároveň věří, že způsob instalace může přispět k interpretaci vystavených děl. Stejně tak je pro ně důležité, aby architektura výstavy vznikala ve vzájemném dialogu mezi všemi zúčastněnými aktéry a aktérkami.
Dominik Lang se architekturou výstav zabývá dlouhodobě. Na rozdíl od dalších umělců a umělkyň se však jeho přístup liší v míře akcentování tvůrčí složky této profese. Výsledek totiž často osciluje mezi výstavní architekturou a autonomní instalací. Sám přiznává, že tuto hranici vědomě narušuje. I z toho důvodu spíše preferuje označení „autor výtvarného řešení výstavy“ nebo „autor prostorového řešení“. 
Umělecká praxe Jindřišky Jabůrkové je interdisciplinární, zahrnující instalace, tvorbu objektů, někdy i fotografii, video či performance. Fascinuje ji proces proměny hmoty, ať už lidského, nebo přírodního původu. Zajímají ji vztahy mezi lidskými subjekty a přírodou a vztah člověka k materiálnímu světu, někdy prohloubený o spirituální rovinu.
Volavka je film o parku Stromovka, ale nejen o něm. Možná je spíš záznamem o nás, lidech. O tom, jaké aktivity v místech městských parků provozujeme - a neexplicitně tím ukazuje, nakolik jsme vzájemně formováni: lidé parkem a park lidmi.
Jakou úlohu parkům v dnešní společnosti a v našem každodenním bytí dáváme?
V tvorbě Šimkové se její vlastní nejisté společenské postavení a prekarita stává východiskem tvorby jako společenský symptom, který zkoumá skrze obraz, performance nebo skrze kolektivní instalace a různé institucionální intervence.
Originální tvůrčí postupy, jež využíval k zasahování do vlastní plochy typicky 16mm filmu (jako např. proškrabávání, rytí, malba, aplikace chemických prostředků ad.), tak ve svém jádru nesly prvky blízké nejen zahraničnímu hand-made filmu, ale také gestické malbě a místně specifickému, materiálně orientovanému informelu.
Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.
„Instalování výstav bude svěřováno umělcům. Vidím to jako druhou kolej vedle toho, že umělci učí."
Jiří Příhoda se v průběhu 90. let, kdy rovněž výrazně experimentoval s videoprojekcemi, zapsal především jako autor, který se jako první v českém prostředí začal vyjadřovat skrze sochařsko-architektonickou proměnu výstavního prostoru.
Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.
Výstava je nejen vystoupením ze zažitých hranic oboru, ale také ukázkou toho, jaké možnosti keramika nabízí v rámci současného umění. Že je to právě keramická hlína, která v různých formách a podobách zaplňuje prostory galerie, není překvapivým výsledkem sympozia zaměřeného na daný materiál. Pro vystavující umělce a umělkyně ovšem keramika není jediným vyjadřovacím prostředkem, s nímž ve své tvorbě pracují, což se odráží i v jejich nejnovějších dílech vzniklých během čtyřtýdenního bechyňského pobytu.
Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.
heart icon 2 3 4 ...10