Reportáže

JÁN MANČUŠKA – HRA POZPÁTKU

Originální koncepce této divadelně-taneční performance odvrhuje pasivní percepci diváků a nutí je k zamyšlení a konstruování vlastní osy příběhu. 

Vypravěč umístěný v publiku vypravuje příběh, zatímco tanečníci na pódiu ztvárňují stejný syžet, avšak z opačného konce. „V příběhu se hlavní hrdina, vedený touhou napravit vlastní chybu, vrací do minulosti. Tedy přímo v příběhu je obsažen element návratu, opačného sledu událostí.

umělciJán Mančuška
místoDivadlo Archa
tagy
účinkujícíVeronika Kacianová, Ondřej Lipovský, Petra Hauerová, Ján Mančuška, Miroslav Kochánek, Lotte Nouwkens, Roman Zach
kameraErik Sikora
zvukErik Sikora
střihErik Sikora
interviewErik Sikora
překladZuzana Frantíková
kategorieReportáže
publikováno1. 4. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
JÁN MANČUŠKA – HRA POZPÁTKU
Komponovaná událost propojuje různé manifestace tělesnosti s koncepty, které tělesnou totalitu a normalitu narušují. Událost, která na těle staví i tělo využívá. Událost, ve které se těla umělkyň*umělců setkávají s těly publika. Událost, ve které je možné se pohybovat, volit si směr a úhel pohledu, dotknout se (sebe)? Fyzická blízkost už dlouho nebyla bezpečná. Je přece úplně normální mít tělo! Ať je jakékoliv!
Jan Ságl (*1942) je fotograf. Podobně stručná charakteristika ovšem nic neříká o jeho způsobu provozování fotografického umění ani o dalších souvislostech, které z něj dělají jednu z nejzajímavějších postav české kultury posledního půlstoletí.
Kateryna Khramtsová natočila krátkometrážní dokument o nebinární performerce a vojačce nazvaný Qirim (2023), který se objevil na mnoha tuzemských i zahraničních filmových festivalech. V doprovodné eseji jej Kryštof Kočtář představuje v kontextu autorčiny umělecké tvorby.