Případ návratu dětských nemocí

V minulosti, když každý z nás byl ještě někým jiným, nás rodiče záměrně vodili k infikovaným vrstevníkům, abychom se nakazili, a odbyli si tak tu kterou dětskou nemoc v útlém věku. Vedli nás ke zdroji nákazy v dobré víře, že tak zabrání tomu, aby nemoc nepřišla později – s drastičtějšími následky. Pojďme se vrátit. Představme si, že zase vkládáme naši drobnou ručku do otcovy prací zhrublé dlaně a druhou do maminčiny dlaně vonící saponátem a pohopkávajíce se jdeme nakazit k sousedově dceři.

Spolu s reálnou, ale spíše domnělou výpravou do nitra autorů a autorek vystavená díla také předvádějí určitou metodu sebepozorování. Tato metoda jeví známky „objektivity“ či obecné aplikovatelnosti. Proto očekáváme, že bude svádět návštěvníky a návštěvnice, aby začali obdobným způsobem analyzovat samy sebe.

umělciMiroslav Barták, Roee Rosen, Václav Magid, Monika Zawadzki, Zbigniew Libera, Viktor Pivovarov
kurátorPavel Sterec, Vasil Artamonov
místoKarlin Studios
tagy
účinkujícíPavel Sterec, Vasil Artamonov
kameraErik Sikora
zvukErik Sikora
střihErik Sikora
interviewErik Sikora
publikováno12. 11. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Případ návratu dětských nemocí
Na počátku každé kresby je soustředěné pozorování – předmětu, jevu nebo situace – umožňující vstřebat to podstatné. A to jak toho nejmenšího detailu, tak i uvědomění si, které vnější charakteristiky předmětu nebo jevu je možné pominout. Zdánlivě nejjednodušší motivy z okolního světa, kresby židlí či hrnků však nejsou kresbami skutečných židlí nebo hrnků, nejsou přepisem reality.
Bylo nebylo ve vyčerpaném čase, v němž se prý nemohlo nic stát. Každá výstava je malou bitvou ve vřavě kulturní války. Jednotlivé potyčky zpevňují názorové linie i se jimi dílem prolamují. Jejich rytmus a souzvuk je tlukotem srdce svářící se obce. Kulturní válka je předzvěstí i sublimací. Jejímu rachotu jde snadno uniknout.