Reportáže

Keep Going!

Jiří Sedlák v Galerii XY představuje sérii Keep Going!, která je reakcí na jeho nedávné čtyřměsíční putování Pacifickou hřebenovkou (Pacific Crest Trail). V této sérii dominuje expresivní malířský projev, v němž vrstvení barvy a dynamika gesta evokují nekonečný rytmus chůze, fyzickou námahu i meditativní aspekt dlouhodobého pohybu krajinou. Proces malby je zde zároveň procesem vzpomínání – znovuprožívání intenzity okamžiku a spojení s divokou přírodou.

Práce Jiřího Sedláka se v posledních letech formálně proměňuje, podobně jako se proměňuje krajina, jíž prochází. Mezi jednotlivými obrazy lze sledovat postupné uvolňování formy. Na počátku často stojí text nebo strukturovaný znakový systém, který je postupně překryt vrstvami gestické malby. Tato transformace reflektuje přechod od racionálního ke spontánnímu, od vědomé kompozice k syrovému, emocionálně nabitému výrazu. Výsledné malby oscilují mezi abstrakcí a latentní figurací – v jejich dynamice lze místy tušit fragmenty krajiny, rytmiku přírodních struktur či záznam pohybu zprostředkovaný písmem.

Sedlákova malba není pouhým zobrazením krajiny, ale je spíše její performativní rekonstrukcí. Práce s barvou, gestem a rytmem se zde stává fyzickým aktem, v němž je samotné malířské médium nositelem tělesnosti i vnitřního prožitku. Výstava Keep going! je především citlivou reinterpretací putování, která divákovi umožňuje nahlédnout krajinu nejen očima, ale i tělem a myslí.

umělciJiří Sedlák
kurátorMagdalena Turzová
místoGalerie XY
tagy
kameraIvan Svoboda
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda
kategorieReportáže
publikováno24. 4. 2025
délka0:02:31
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Keep Going!
Co je to? Ukliďte to, ukliďte se, uklidněte se! Kukejte, oukejte! Prosím Vás, a to je pravda, to s tím kosem? Jako že je černej? No snad ano. Rozhodně se to říká. Nemyslím si ale, že v lese straší. Chudáci bubáci. Ti starší. Obrazy hovoří, těžko se o nich… Hoří!
Ve svých vzpomínkách Zamilovaný agent (2001) Pivovarov píše, že Igor Cholin byl jediný z jeho přátel a známých, kdo vedl dobrý život a měl tím na mysli osamělý a důstojný život. Pro Cholina měla zásadní význam svoboda. Nebyl na ničem závislý, dokonce ani na poezii ne. Být básníkem podle něj znamenalo stát vně poezie. Nejdůležitější činností nebylo psát, ale pozorovat. Pouze tehdy mělo psaní určitý smysl.
Genrich Sapgir byl naopak bouřlivák. Nechtěl stát opodál, snažil se všemu přiblížit, toužil všechno sevřít v náručí. Viktor Pivovarov říká, že Sapgirův poetický postoj ke světu mu byl velmi blízký.