Milan Mikuláštík

umělci Milan Mikuláštík
instituce NTK
tagy aktivismus kurátorství Anglické titulky institucionální kritika
ůčinkující Milan Mikuláštík, Tereza Jindrová
kamera Nikola Brabcová
zvuk Nikola Brabcová
střih Nikola Brabcová
interview Tereza Jindrová
playlisty Kurátorské profily
kategorie Profily
publikováno 12. 2. 2018
jazyk Česky / English
embed

Milana Mikuláštíka (*1975) lze těžko definovat pouze jako kurátora. Vyprofiloval se do velké míry především jako svébytný autor, člen dua MINA (společně s Janem Nálevkou) a skupiny Guma Guar, kterou v roce 2003 spoluzakládal. Spolupráce s touto skupinou, ale také vlastní práce – často kritická a vyjadřující se k politickým strukturám globalizovaného světa – pak vedly k podobně zaměřené kurátorské činnosti. Zatímco Guma Guar se často přímočaře vyjadřovala k vizuálním symbolům, zkratkám a značkám ve veřejném prostoru a k mediální realitě, umělecké duo MINA se věnovalo převážně ironickým fotografovaným scénám, jež v duchu akčních umělců 60. let zachycovaly paradoxy současné společnosti.

Mikuláštík studoval nejprve FaVU v Brně (v letech 1994-1995 v Ateliéru konceptuální tvorby Petera Rónaie) a poté na AVU v Praze (1996-2002), kde vystřídal ateliérů několik (Intermediální ateliér Milana Knížáka, Ateliér vizuální komunikace Jiřího Davida a Ateliér nových médií Michaela Bielického). Jako kurátor začínal v galerii NoD (2008-2009), kde připravoval především výstavy jednotlivých umělců a umělkyň, a od roku 2009 působí v galerii NTK. Právě v této druhé galerii si postupně vybudoval vlastní, charakteristickou praxi, která se často vyznačuje skupinovými výstavami se zastřešujícím tématem, jež mnohdy souvisí s vlastním zájmem Mikuláštíka o kritická a sociálně-politická témata. Například první výstava, kterou zde kurátorsky připravil, se jmenovala Limity těla a zabývala se hranicemi a podobami těla v kontextu materiálním, psychologickém, sociálním, politickém či technologickém.

Některé výstavy, které Mikuláštík do NTK připravil, měly vysloveně angažovaný záměr (např. Velocypedia propagující každodenní cyklistiku nebo Xenofilia reagující na zvyšující se xenofobní nálady v současné české a slovenské společnosti), některé se zabývaly širokými teoretickými tématy (Homo mathematicus nebo SPOT zpracovávající téma reprezentace v současném umění). Dalším důležitým tématem, které úzce navazuje na Mikuláštíkovu autorskou tvorbu, je institucionální kritika a s ní spojený analytický pohled na podmínky vzniku a prezentace umění (výstavy Současné česká malba, Jedna z možností, Side Job – kde byla vystavena díla kustodů a spolupracovníků galerie NTK ad.). Oblast, která rezonuje s umístěním galerie (jež se nachází v architektonicky progresivní budově Národní technické knihovny navržené od studia Projektil), je pak určitě Mikuláštíkem často tematizovaná architektura a urbanismus, a to především ve vztahu k celospolečenskému kontextu.

V posledních letech se Mikuláštík soustředí především na prezentaci současné mladé generace a uměleckých děl, které dnes – snad spíše ze zvyku – označujeme za post-internetová či post-digitální (skupinové výstavy Generation Smart či Hypebeast Vertigo), přičemž tento zájem může do jisté míry vyplývat z práce asistenta v Ateliéru supermédií, kde Mikuláštík působí od roku 2015.

Anna Remešová

související s
Milan Mikuláštík

0:52:52

Architektura soužití: VinziRast-mittendrin

Třetí díl z cyklu Architektura soužití zodpovídá řadu otázek ze života zdánlivě nesourodé skupiny spolubydlících. Potkali se v zimě roku 2009 při studentských nepokojích, kdy prostory obsazené univerzitní budovy poskytly útočiště jak protestujícím studentům, tak lidem bez domova. Nutný dialog a vyjednávání, které mezi nocležníky a demonstranty vykrystalizovaly, vedly k jednoduchému objevu: Lidé bez domova a studenti mohou na svých cílech pracovat spolu.

Chalupecký ve světě

Jaký je smysl umění? Mění se tento smysl, překračujeme-li hranice států a politických systémů? A co se stane, jestliže umění překročí hranice svých vlastních definic?
Na tyto i další otázky se pokusilo hledat odpovědi mezinárodní on-line sympozium s názvem Chalupecký ve světě, které zorganizovala Společnost Jindřicha Chalupeckého.

Architektura soužití

Cyklus se zaměřuje na středoevropské příklady tzv. dobré praxe, kde se místní komunity pokoušejí vytvořit, povětšinou svépomocí, funkční společenské i materiální zázemí pro důstojný život. Klíčem k vybraným lokalitám je významná role architektů či umělců, kteří v projektech působí jako jedni z hlavních hybatelů změn. Záměrem je zprostředkovat nový pohled na sociální udržitelnost ve městě.

De-platformizace, etika a alternativy sociálních médií

Jaké jsou proveditelné strategie a etické přístupy proti totalitě platforem a korporátně vlastněných sociálních médií, které umožnují vznikání alternativních způsobů našeho společenského života?
Známe a opakovaně analyzujeme mnoho problémů s komerčními sociálními médii a digitální pracovní silou, ale málo pozornosti je věnováno snahám o vytváření alternativ, jako jsou komunitně provozovaná sociální média a další formy de-platformizace.

Umění antropocénu

Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.
01:27:38