Milan Mikuláštík

Milana Mikuláštíka (*1975) lze těžko definovat pouze jako kurátora. Vyprofiloval se do velké míry především jako svébytný autor, člen dua MINA (společně s Janem Nálevkou) a skupiny Guma Guar, kterou v roce 2003 spoluzakládal. Spolupráce s touto skupinou, ale také vlastní práce – často kritická a vyjadřující se k politickým strukturám globalizovaného světa – pak vedly k podobně zaměřené kurátorské činnosti. Zatímco Guma Guar se často přímočaře vyjadřovala k vizuálním symbolům, zkratkám a značkám ve veřejném prostoru a k mediální realitě, umělecké duo MINA se věnovalo převážně ironickým fotografovaným scénám, jež v duchu akčních umělců 60. let zachycovaly paradoxy současné společnosti.

Mikuláštík studoval nejprve FaVU v Brně (v letech 1994-1995 v Ateliéru konceptuální tvorby Petera Rónaie) a poté na AVU v Praze (1996-2002), kde vystřídal ateliérů několik (Intermediální ateliér Milana Knížáka, Ateliér vizuální komunikace Jiřího Davida a Ateliér nových médií Michaela Bielického). Jako kurátor začínal v galerii NoD (2008-2009), kde připravoval především výstavy jednotlivých umělců a umělkyň, a od roku 2009 působí v galerii NTK. Právě v této druhé galerii si postupně vybudoval vlastní, charakteristickou praxi, která se často vyznačuje skupinovými výstavami se zastřešujícím tématem, jež mnohdy souvisí s vlastním zájmem Mikuláštíka o kritická a sociálně-politická témata. Například první výstava, kterou zde kurátorsky připravil, se jmenovala Limity těla a zabývala se hranicemi a podobami těla v kontextu materiálním, psychologickém, sociálním, politickém či technologickém.

Některé výstavy, které Mikuláštík do NTK připravil, měly vysloveně angažovaný záměr (např. Velocypedia propagující každodenní cyklistiku nebo Xenofilia reagující na zvyšující se xenofobní nálady v současné české a slovenské společnosti), některé se zabývaly širokými teoretickými tématy (Homo mathematicus nebo SPOT zpracovávající téma reprezentace v současném umění). Dalším důležitým tématem, které úzce navazuje na Mikuláštíkovu autorskou tvorbu, je institucionální kritika a s ní spojený analytický pohled na podmínky vzniku a prezentace umění (výstavy Současné česká malba, Jedna z možností, Side Job – kde byla vystavena díla kustodů a spolupracovníků galerie NTK ad.). Oblast, která rezonuje s umístěním galerie (jež se nachází v architektonicky progresivní budově Národní technické knihovny navržené od studia Projektil), je pak určitě Mikuláštíkem často tematizovaná architektura a urbanismus, a to především ve vztahu k celospolečenskému kontextu.

V posledních letech se Mikuláštík soustředí především na prezentaci současné mladé generace a uměleckých děl, které dnes – snad spíše ze zvyku – označujeme za post-internetová či post-digitální (skupinové výstavy Generation Smart či Hypebeast Vertigo), přičemž tento zájem může do jisté míry vyplývat z práce asistenta v Ateliéru supermédií, kde Mikuláštík působí od roku 2015.

Anna Remešová