Profily

Milan Mikuláštík

Milana Mikuláštíka (*1975) lze těžko definovat pouze jako kurátora. Vyprofiloval se do velké míry především jako svébytný autor, člen dua MINA (společně s Janem Nálevkou) a skupiny Guma Guar, kterou v roce 2003 spoluzakládal. Spolupráce s touto skupinou, ale také vlastní práce – často kritická a vyjadřující se k politickým strukturám globalizovaného světa – pak vedly k podobně zaměřené kurátorské činnosti. Zatímco Guma Guar se často přímočaře vyjadřovala k vizuálním symbolům, zkratkám a značkám ve veřejném prostoru a k mediální realitě, umělecké duo MINA se věnovalo převážně ironickým fotografovaným scénám, jež v duchu akčních umělců 60. let zachycovaly paradoxy současné společnosti.

Mikuláštík studoval nejprve FaVU v Brně (v letech 1994-1995 v Ateliéru konceptuální tvorby Petera Rónaie) a poté na AVU v Praze (1996-2002), kde vystřídal ateliérů několik (Intermediální ateliér Milana Knížáka, Ateliér vizuální komunikace Jiřího Davida a Ateliér nových médií Michaela Bielického). Jako kurátor začínal v galerii NoD (2008-2009), kde připravoval především výstavy jednotlivých umělců a umělkyň, a od roku 2009 působí v galerii NTK. Právě v této druhé galerii si postupně vybudoval vlastní, charakteristickou praxi, která se často vyznačuje skupinovými výstavami se zastřešujícím tématem, jež mnohdy souvisí s vlastním zájmem Mikuláštíka o kritická a sociálně-politická témata. Například první výstava, kterou zde kurátorsky připravil, se jmenovala Limity těla a zabývala se hranicemi a podobami těla v kontextu materiálním, psychologickém, sociálním, politickém či technologickém.

Některé výstavy, které Mikuláštík do NTK připravil, měly vysloveně angažovaný záměr (např. Velocypedia propagující každodenní cyklistiku nebo Xenofilia reagující na zvyšující se xenofobní nálady v současné české a slovenské společnosti), některé se zabývaly širokými teoretickými tématy (Homo mathematicus nebo SPOT zpracovávající téma reprezentace v současném umění). Dalším důležitým tématem, které úzce navazuje na Mikuláštíkovu autorskou tvorbu, je institucionální kritika a s ní spojený analytický pohled na podmínky vzniku a prezentace umění (výstavy Současné česká malba, Jedna z možností, Side Job – kde byla vystavena díla kustodů a spolupracovníků galerie NTK ad.). Oblast, která rezonuje s umístěním galerie (jež se nachází v architektonicky progresivní budově Národní technické knihovny navržené od studia Projektil), je pak určitě Mikuláštíkem často tematizovaná architektura a urbanismus, a to především ve vztahu k celospolečenskému kontextu.

V posledních letech se Mikuláštík soustředí především na prezentaci současné mladé generace a uměleckých děl, které dnes – snad spíše ze zvyku – označujeme za post-internetová či post-digitální (skupinové výstavy Generation Smart či Hypebeast Vertigo), přičemž tento zájem může do jisté míry vyplývat z práce asistenta v Ateliéru supermédií, kde Mikuláštík působí od roku 2015.

Anna Remešová

umělciMilan Mikuláštík
místoNTK
tagy
účinkujícíMilan Mikuláštík, Tereza Jindrová
kameraNikola Brabcová
zvukNikola Brabcová
střihNikola Brabcová
interviewTereza Jindrová
playlistyKurátorské profily
kategorieProfily
publikováno12. 2. 2018
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Milan Mikuláštík
Volně můžeme pojem intermezzo chápat jako plánovanou aktivitu nebo pauzu úmyslně „vloženou“ do života nebo tvorby a spojenou například s potřebou odpočinku, s nezbytností transformace, obratu a úniku ze zaběhlých kolejí, každodennosti, s překonáním pocitu nenaplněnosti, s chutí pomáhat, posunout se v životě nebo se zapojit do něčeho nového.
Výstava Ministerstvo školství varuje: Segregace vážně škodí Vám i lidem ve Vašem okolí! Vol.2 (Ohlédnutí po 10 letech.), si klade za cíl přispět ke zviditelnění problému segregace Romů a to nejen v českém vzdělávacím systému. Poukazuje na explicitní i skrytý rasismus, který se může skrývat za zdánlivě neutrálními frázemi provázejícími diskuzi o oddělění Romů od zbytku „bílé“ společnosti.
Součástí výstavy byla i veřejná diskuse, v rámci níž umělci probírali téma výstavy, tedy segregaci romských dětí ve vzdělávání a také hranice mezi uměním a aktivismem.
Pro výstavu připravili umělkyně a umělci nové práce, které se rozprostřely po velkorysých prostorách bývalého hobby marketu Bauhaus, v němž PLATO Ostrava aktuálně sídlí, a v některých případech také zareagovali na místní „dočasné struktury“, jako je knihovna, kino nebo tzv. stage.
V přednášce bych se chtěla věnovat problematice práce umělkyně z pohledu feministické umělecké tvorby a diskutovat o tom, jak se feministické umělkyně již od konce 70. let zabývaly problematikou flexibilní a prekérní práce. Tzn. problémy, které jsou dnes také tak důležité pro práci umělce. Z pohledu těchto umělkyň otevřelo zkoumání práce novou dimenzi, jak chápat a reflektovat práci umělkyně a její emancipaci.
Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.