Reportáže

Mountain Mamma Take Me Home

Cesta ubíhá pomalu, ale nepřetržitě. Plynule. Tvar střídá tvar, jakmile jeden míjí, jiný vzniká. Nevidíme však stromy ani hory, i když je můžeme tušit... Vidíme obrazy, barvy, zářivé i tlumené, a spatříme skrze ně i to, co je za obzorem. Uvidíme neuzavřenost a míjení...

přístupnost(cc) cz en
umělciŽofie Eder
kurátorJiří Kovanda
místoGalerie Jelení
tagy
účinkujícíŽofie Eder
kameraVeronika Švecová
zvukVeronika Švecová
střihVeronika Švecová
interviewVeronika Švecová
kategorieReportáže
publikováno31. 3. 2023
délka0:04:35
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Mountain Mamma Take Me Home
Nejen, že jsme s těly (sloupy, figurami, černými tvory) konfrontování jako s vnějškem, který se nabízí naší smyslové zkušenosti. Jak u Kryštofa, tak u Anetty a Aleksandry je zároveň v jejich objektech přítomný nárok na to, abychom se s „jejich“ těly seznámili zevnitř. To je už trochu komplikovanější představa a je to zároveň moment, v němž se jejich práce snad nejlépe potkávají a zároveň docela zásadně rozchází.
Filip Nádvorník i Petr Švolba jsou oba umělci i řemeslníky zároveň. Důraz na schopnost vytvářet rukama něco funkčního je v přímém kontrastu se schopností vytvářet rukama také věci, které zdaleka tak utilitárně užitečné nejsou. Jako obrazy nebo sochy.
Chalupecký celoživotně propagoval a obhajoval nové umělecké směry a zajímal se o obecné otázky umění, především o smysl umění v moderní společnosti. Byl obráncem umění ve spojení s životem. V dnešních termínech bychom si snad mohli dovolit použít termín aktivistického či angažovaného umění. Nevěřil v pouze estetickou funkci uměleckého díla a kultury obecně.
Tuto výstavu drží pohromadě rozpor. V klasické logice by takový výrok neobstál, protože pojem rozpor se v ní vztahuje pouze na případy, kdy se dvě abstraktní hodnoty vylučují, a nemohou tak společně utvářet cokoliv nového.