Mutující médium

Výstava zachycuje proměny fotografie jako uměleckého média v dynamickém prostředí dvou posledních dekád, ovlivněných prudkými politickými změnami i technologickým vývojem mířícím k masové digitalizaci a demokratizaci obrazových médií. 

Klíčovou otázkou výstavy je to, co se vlastně za těch 20 let s „fotografií“ jako uměním stalo. Soustředí se tak nikoli na průzkum všech přežívajících žánrů fotografie, ale naopak na výskyt všech jejích nových mutací, často sahajících za její dosavadní hranice.

Použití fotografie v současném umění se od devadesátých let zásadně demokratizovalo: fotografie se postupně jako umělecké médium vysvobodila z izolace dané její technicistně profesní podstatou. V posledních dvou desetiletích tak můžeme pozorovat odklon od modernistické vize fotografie k postkonceptuálně formulované tvorbě. Na poli námětů a syžetů se důraz přesouvá od zrcadlení skutečnosti (vnější či vnitřní) k jejímu strukturovanějšímu popisu: fotografie přejímá jazyk poezie, sociologie, psychologie i samotných masmédií. Výstava tak zachycuje postupné proměny a variace fotografie: od postmoderní nadsázky přes konceptuální přístupy 90. let až po nejsoučasnější díla zkoumající samu podstatu fotografického média. I z hlediska ostatních uměleckých přístupů (malba, instalace, performance) naznačuje výstava proměny vnímání fotografie jako nositele sociálního a kulturního obsahu.ral content.

umělciIvan Pinkava, Václav Stratil, Pavel Baňka, Aleksandra Vajd, Veronika Šrek Bromová, Lukáš Jasanský, Alena Kotzmannová, Antonín Střížek, Václav Jirásek, Filip Turek, Jiří Surůvka, Jiří Thýn, Milena Dopitová, Zbyněk Baladrán, Martin Polák, David Možný, Daniel Pitín, Jiří Černický, Jiří Kovanda, Michal Kalhous, Michal Pěchouček, Štěpánka Šimlová, Markéta Othová, Hynek Alt
kurátorPavel Vančát
místoGalerie Rudolfinum
tagy
účinkujícíPavel Vančát
kameraSikora Erik
zvukSikora Erik
střihSikora Erik
interviewSikora Erik
publikováno7. 5. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Mutující médium
Lekce mezinárodně známého ukrajinského umělce Nikity Kadana na Akademii výtvarných umění byla uvedena a doprovozena debatou s rusistou a sémiotikem Tomášem Glancem. Kadan žije a tvoří v Kyjevě. Pracuje s různými médii, včetně instalace, sochařství, malby a koláže.
Adéla Babanová vystavuje se svým bratrem, scénáristou a hudebníkem Džianem Babanem, inscenovaný fiktivní rozhovor s letuškou Vesnou Vulović, která v roce 1972 přežila jako jediná z posádky pád z letadla u České kamenice a jako jediná na světě pád z takové výšky.
Diener se dlouhodobě zajímá o rekonstrukce památek a je členem několika nadací a komisí, které se tomuto tématu věnují. Mezi hlavní realizace studia Diener & Diener Architekten patří např. dokončení východního křídla Přírodovědného muzea v Berlíně nebo švýcarská ambasáda tamtéž.
Výstava není historickým průřezem tvorby Ester Krumbachové (přestože jej reflektuje), ale spíše rozsáhlou sítí původního materiálu, mnoha textů, obrazů a artefaktů, kterými se Krumbachová po celý život zabývala a obklopovala. Primárně tedy představuje archiv/pozůstalost Ester Krumbachové, a to v tematických blocích, které jsou vzájemně provázané; umožňují tak odkrýt její uvažování o kostýmní tvorbě, zejména o úloze detailu a využití barev, o provázanosti významu, výtvarné formy a celkové atmosféry filmu, o práci s textem kopírujícím mluvený projev a lidové vyprávění spíše než vysoký literární styl, její vztah k magii, realismu, subjektivitě, mužské a ženské polaritě nebo hierarchii druhů i společenských a pracovních pozic.