Mutující médium

Výstava zachycuje proměny fotografie jako uměleckého média v dynamickém prostředí dvou posledních dekád, ovlivněných prudkými politickými změnami i technologickým vývojem mířícím k masové digitalizaci a demokratizaci obrazových médií. 

Klíčovou otázkou výstavy je to, co se vlastně za těch 20 let s „fotografií“ jako uměním stalo. Soustředí se tak nikoli na průzkum všech přežívajících žánrů fotografie, ale naopak na výskyt všech jejích nových mutací, často sahajících za její dosavadní hranice.

Použití fotografie v současném umění se od devadesátých let zásadně demokratizovalo: fotografie se postupně jako umělecké médium vysvobodila z izolace dané její technicistně profesní podstatou. V posledních dvou desetiletích tak můžeme pozorovat odklon od modernistické vize fotografie k postkonceptuálně formulované tvorbě. Na poli námětů a syžetů se důraz přesouvá od zrcadlení skutečnosti (vnější či vnitřní) k jejímu strukturovanějšímu popisu: fotografie přejímá jazyk poezie, sociologie, psychologie i samotných masmédií. Výstava tak zachycuje postupné proměny a variace fotografie: od postmoderní nadsázky přes konceptuální přístupy 90. let až po nejsoučasnější díla zkoumající samu podstatu fotografického média. I z hlediska ostatních uměleckých přístupů (malba, instalace, performance) naznačuje výstava proměny vnímání fotografie jako nositele sociálního a kulturního obsahu.ral content.

umělciIvan Pinkava, Václav Stratil, Pavel Baňka, Aleksandra Vajd, Veronika Šrek Bromová, Lukáš Jasanský, Alena Kotzmannová, Antonín Střížek, Václav Jirásek, Filip Turek, Jiří Surůvka, Jiří Thýn, Milena Dopitová, Zbyněk Baladrán, Martin Polák, David Možný, Daniel Pitín, Jiří Černický, Jiří Kovanda, Michal Kalhous, Michal Pěchouček, Štěpánka Šimlová, Markéta Othová, Hynek Alt
kurátorPavel Vančát
místoGalerie Rudolfinum
tagy
účinkujícíPavel Vančát
kameraSikora Erik
zvukSikora Erik
střihSikora Erik
interviewSikora Erik
publikováno7. 5. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Mutující médium
Konceptuální umělec, performer a literát Milan Kozelka (1948‒2014) zanechal nesmazatelnou stopu v českém umění především osmdesátých a devadesátých let. Od šedesátých let se věnoval poezii a jeho básně jsou dnes řazeny do kontextu českých ohlasů americké beatnické literatury. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let obrátil pozornost k akčnímu umění.
Koncept výstavy je založen na ideové konvergenci díla Catherine Radosy a Jaroslava Vargy, spočívající v odhalování fyzických i symbolických stop minulosti. Oba umělci zkoumají tyto relikty minulých časů a dob z hlediska kolektivní paměti a mechanismů jejího ukládání.
Proluka je vyprázdněným místem, mezerou po minulé situaci, která může být znovu zaplněna. Instalace Colonne / Révolution zachycuje v trojprojekci neustálý koloběh monumentu. Období revoluční Pařížské komuny je ve Francii stále problematickým obdobím, podobně jako u nás například období socialismu: docházelo a dochází k jeho reinterpretaci, tabuizaci či marginalizaci.
Na přednášce s názvem Toky myšlenek, toky hmot vystoupil maďarský historik architektury a pedagog Ákos Moravánszky, spolu s významným švýcarským architektem a teoretikem Andreem Deplazesem, spoluzakladatelem studia Bearth & Deplazes Architekten. Nastiňují proměnu idejí a forem v architektuře.
Slovo wee je skotským synonymem anglického little. Název A wee bit of Heritage představuje snahu o alespoň malé nahlédnutí do kulturního dědictví severo-skotského městečka Wick s téměř devíti tisíci obyvateli. Město bývalo strategickým bodem rybolovu a hlavním přístavem severu Skotska.
Situace se ale za poslední roky změnila, sledi jsou už desítky let vylovení, lov krabů nevynáší jako dřív, jaderná elektrárna je odstavena a jednou z mála věcí, které zde fungují a jsou atraktivní i pro turisty je distilérka, nukleární archiv a The Wick Heritage Museum.