Reportáže

O THE HOE, THE HOE, THE HOE

Výstava O the Hoe, the Hoe, the Hoe je výstavou o způsobech vyprávění. Pomocí zastoupených děl a dalších artefaktů se snaží předestřít příběhy, v nichž člověk zastává pozici jednoho z mnoha relevantních subjektů.

Setkáváme se tak hned s několika novými typy narativů, které nejsou pouhým instrumentem vedoucím posluchačstvo a diváctvo ke svému závěru, nýbrž svébytným tvarem, jenž přiznává sobě samému i všemu, co zahrnuje, určitou míru autonomie. Pokud na okamžik poodstoupíme, zjistíme, že takovým samovolně utvářeným příběhem by se jednou mohla stát také krajina okolo nás. Jakou roli v její nové definici sehrají prostředky současného umění, není zatím příliš jasné. Na první pohled je ovšem patrné, že spoluutvářejí prostor, v němž jsou nové formy storytellingu stěžejním tvůrčím principem. Jinak tomu není ani na této výstavě.

přístupnost(cc) cz en
umělciDenisa Langrová, Lukáš Jasanský, Kateřina Žák Konvalinová, Ruta Putramentaité, Erika Velická, Veronika Čechmánková, Gijs Gieskes, Martin Polák
kurátorMartin Netočný
místoGAMU
tagy
účinkujícíErika Velická, Martin Netočný
kameraJan Vosýnek
zvukJan Vosýnek
střihJan Vosýnek
interviewJan Vosýnek
kategorieReportáže
publikováno12. 10. 2023
délka0:05:52
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
O THE HOE, THE HOE, THE HOE
Vystavená díla pracují na formální rovině s prvky zmnožení, modulárnosti, seriálního řazení a současně se strategiemi citace a apropriace, zejména ve vztahu k architektonickým formám. Symbolicky spojujícím prvkem výstavy bude motiv stavebního obkladu, dlaždice, respektive keramické kachličky, který se shodně v tvorbě všech tří oslovených autorů/autorek opakovaně vyskytuje.
Továrna na Střekově přes sto let ovlivňuje strukturu města i kvalitu života jeho obyvatel. V době průmyslového rozvoje Johann Schicht a jeho potomci vybudovali ve městě občanskou vybavenost – polikliniku, lázně, jesle, knihovnu a pro své pracovníky i obytné domy. Po zestátnění podniku výroba pokračovala a nadále zaměstnávala velké množství nově usazeného obyvatelstva. I národní podnik Setuza spolčoval své zaměstnance a umožňoval jim realizovat „nadstavbu“, a to především při akcích Revolučního odborového hnutí, pod které spadala organizace oslav Mezinárodního dne žen, mikulášských nadílek nebo dětských táborů.