Obrazy tohoto blogu

umělci Katarína Hládeková
kurátor Marika Kupková
instituce Galerie TIC
ůčinkující Katarína Hládeková, Marika Kupková
kamera Marek Delong
zvuk Marek Delong
střih Anna Slámová
interview Marek Delong
překlad Zuzana Frantíková
kategorie Reportáže
publikováno 25. 7. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Výstava Kataríny Hládekové je první z připravované výstavní série, které se zabývají zobrazováním a vnímáním. Autorčiným klíčovým pojmem je model jako schéma objektu, ideje nebo jevu, na což se soustředí kontinuálně už od svých magisterských studií na FaVU VUT. Projekt pojednává o virtuálním internetovém prostoru, v němž jsou obrazy opakovaně redukované a zploštělé, a to jak doslovně, neboť podstatou fotografie, tvořící většinu obrazů na internetu, je zobrazovat prostor na ploše, tak abstraktněji – komprimací digitálních formátů a přizpůsobováním zobrazení formátu monitoru. S tím souvisí také ztráta autorství, k níž dochází mnohovrstevným prolinkováním, kdy se vystopování původu obrazů stává nemožným i bezpředmětným. Přítomný kinetický objekt představuje modelovou situaci obrazů na internetu, které jsou přizpůsobovány formátu počítačového okna a které lze posouvat jen po omezené trajektorii. Zploštělost a fragmentárnost jsou vyjádřeny jednoduchou metaforou válce, naznačujícího obrazovou a prostorovou redukci jak v rámci omezeného zobrazení uloženého textu, tak v rámci jeho stlačování, které opakujeme a stvrzujeme pohybem celého mechanismu.
Volná série výstav, jejíž první díl zde probíhá, má ještě další důležitý společný jmenovatel, který ji odlišuje od předešlých Kataríniných projektů.  Ke každé z výstav vznikne text kurátora výstavy, jenž figuruje jako součást instalace. Nejedná se tedy o standardní kurátorský výklad, ale o samostatnou úvahu, která se vztahuje k autorčině uměleckému zájmu o posuny měřítek, prostorových dimenzí, technologických forem i kulturně společenských režimů spojených se zobrazováním. Dochází k převrácení role kurátora a umělce, kdy je umělec tím, kdo dává výchozí ideový podnět výstavy a kurátor na něj má volně reagovat.
K textu, který je uložen na válci: jako vodítka mi autorka poslala odkazy k teoretickým východiskům od Jacquese Aumonta nebo Jeffa Walla, což jsem ale nechtěla a podle zadání ani neměla důsledněji využít. Prvně jsem zamýšlela pracovat s literárními odkazy. Nabízely se Swiftovy Gulliverovy cesty: co přesnějšího najít k posunům měřítek než cestu mezi liliputánských trpaslíky nebo brobdingnacké obry.  Možnost prožít vidění z nadhledu a zblízka a propojit obě perspektivy, se mi jevila jako příhodná poetická parafráze. Tento nápad nakonec vystřídalo prozaičtější zamyšlení nad vlastním zadáním, tedy nad textem s potřebou jeho komplexního uchopení, ovládnutí.  Katarína Hládeková jej zapracovala do kinetického objektu, jehož pohyb je podmínkou pro čtení textu. Ten ale můžeme spatřit pouze v omezeném výseku, připomínajícím scrollování textového formátu v elektronických médiích přes náhledové okénko, které nikdy nedovolí zobrazit jeho celek. A to je znepokojující.