Od nádraží k nové čtvrti

místo Praha
tagy architektura gentrifikace urbanismus veřejný prostor
režie Martin Vronský
ůčinkující Milan Brlík, Daniel Kajpr
kamera Lukáš Masner, Braňo Pažitka, Martin Vronský
zvuk Martin Vronský
střih Martin Vronský
interview Martin Vronský
překlad Deana Kolenčíková
kategorie Pořady
publikováno 14. 5. 2018
jazyk Česky / English
embed link icon

Smíchov byl dlouhá léta čtvrtí za hradbami historické Prahy, předměstím plným pastvin a divoké přírody otevírající se v říční nivě. Časem se pro svou přírodní krásu a rozmanitost stal vyhledávaným místem pro výstavbu letohrádků a usedlostí. V 18. století zde postupně vznikaly manufaktury a s příchodem železnice se Smíchov silně industrializoval. Na vzestup průmyslu byla navázána výstavba nových bytů a následná asanace domů s realizací nových nábřeží. V roce 1922 se Smíchov připojil k Praze a stal se součástí hlavního města. Na konci druhé světové války žilo na Smíchově přes 60 000 lidí, od té doby počet obyvatel soustavně klesal až na polovinu původního stavu v roce 2012. Ani otevření nové linky metra v roce 1985 tento propad nezastavilo. Na sklonku 20. století na Smíchově definitivně skončila průmyslová éra a pro velkou část jeho území se od té doby hledá nové využití. Po rozsáhlé přestavbě původních Ringhofferových závodů na nákupní centrum dnes přichází na řadu také bývalé nákladové nádraží. Tento dvacetihektarový pozemek je v současné době zanedbaný a nevyužitý, avšak jeho strategické umístění mezi dvěma stanicemi metra a několika tramvajovými linkami vybízí k přeměně na plnohodnotnou městskou čtvrť.

Daniel Kajpr

související s
Od nádraží k nové čtvrti

01:40:18

Toky myšlenek, toky hmot

Na přednášce s názvem Toky myšlenek, toky hmot vystoupil maďarský historik architektury a pedagog Ákos Moravánszky, spolu s významným švýcarským architektem a teoretikem Andreem Deplazesem, spoluzakladatelem studia Bearth & Deplazes Architekten. Nastiňují proměnu idejí a forem v architektuře.

Umění pro Prahu / Praha pro umění

Co dnes znamená umění ve veřejném prostoru? Jaké ideje dnešní společnost požaduje a jaké naopak potřebuje? Jaká je u nás tradice nakládání s veřejným prostorem?

Umění pro Prahu / Praha pro umění

Co dnes znamená umění ve veřejném prostoru? Jaké ideje dnešní společnost požaduje a jaké naopak potřebuje? Jaká je u nás tradice nakládání s veřejným prostorem?

Gesta emancipace

Strategie umění ve veřejném prostoru zahrnují pestrou škálu uměleckých postupů. Umění může demonstrovat ekologičtější a etičtější způsoby vzájemného chování. Poskytovat příležitosti pro kolektivní účast a sebevyjádření, historickou reflexi a komunitní dialog. Přispívat k našim sociálním, prostorovým a politickým topologiím tím, že navrhuje nové sociální modely, vylepšuje fyzickou infrastrukturu a zabývá se jejím designem. Může ale také legitimizovat ekonomické či politické zájmy, které nepřinášejí prospěch širší veřejnosti.