Reportáže

Paralelní životopis

Pomocí konstrukcí – mnohdy krkolomných – nám Eva Koťátková nabízí díla vztahující se v zásadě k jednoduchým, základním otázkám každodenního života. Jak sama uvádí, zabývá se situacemi, jako je společenská izolace a neschopnost komunikace. Ukazuje roli jedince v nejpodstatnějších sociálních strukturách, kterými jsou domov, rodina, škola. Jakýsi vlastní „životopis“, který je pastí, v níž může být člověk lapen, kdy nás zradí vlastní tělo či se proti němu bouří okolní prostředí. Také tématem nejnovějšího projektu připraveného přímo pro prostory českobudějovického Domu umění je „životopis“.

artistsEva Koťátková
curatorsMichal Škoda
placeDům umění České Budějovice
tags
castEva Koťátková
cameraJan Brož
editingJan Brož
interviewJan Brož
translationEva Maršíková
categoryReportáže
published26. 2. 2011
languageČesky / English
embedlink icon
arrow down
related
Paralelní životopis
Zážitkový a zábavný aspekt hry nabízí možný způsob, jak lze čelit složitým souvislostem ekologických katastrof v moderním městském prostředí, kde nás často dusí pocity viny a bezmoci. Jak můžeme posílit celkovou odolnost ohřívajícího se města, namísto neustálého zpětného napravování těchto změn? Jak se tyto problémy zhmotňují v životě obyvatel Prahy a co to znamená pro ekosystémy města?
Objekty představují kovové konstrukce rozmanitých tvarů vypletené přízemi, které autorky ručně odbarvovaly různými druhy čaje. 
Využívají přitom způsoby tkaní nebo drhání, což jsou mimochodem techniky, jež má většina z nás v povědomí především jako polozapomenuté řemeslné praktiky. Toto jejich zaměření odpovídá zvýšenému zájmu současných umělkyň a umělců o materiály a technologie jako je textil, keramika nebo sklo, jež byly dlouho stranou zájmu. Julia a Barbora se každopádně zabývají textilem bez zjevné retro nostalgie, k níž by mohla svádět.