Reportáže

Paralelní životopis

Pomocí konstrukcí – mnohdy krkolomných – nám Eva Koťátková nabízí díla vztahující se v zásadě k jednoduchým, základním otázkám každodenního života. Jak sama uvádí, zabývá se situacemi, jako je společenská izolace a neschopnost komunikace. Ukazuje roli jedince v nejpodstatnějších sociálních strukturách, kterými jsou domov, rodina, škola. Jakýsi vlastní „životopis“, který je pastí, v níž může být člověk lapen, kdy nás zradí vlastní tělo či se proti němu bouří okolní prostředí. Také tématem nejnovějšího projektu připraveného přímo pro prostory českobudějovického Domu umění je „životopis“.

umělciEva Koťátková
kurátorMichal Škoda
místoDům umění České Budějovice
tagy
účinkujícíEva Koťátková
kameraJan Brož
střihJan Brož
interviewJan Brož
překladEva Maršíková
kategorieReportáže
publikováno26. 2. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Paralelní životopis
Nástroje, jež přinesl technologický pokrok a společnost sítí, vytvářejí alternativní způsob, jak navazovat komunikaci a budovat nové vztahy mezilidské i mezidruhové spolupráce. My však navrhujeme zaposlouchat se do zvuků praktik spojených se společenstvím: rituálnost, koexistence se světem rostlin, zvířat a hub, rozpouštění přecitlivělosti individuálního „já“ ve prospěch kolektivního „my“, citlivost vůči příběhům a perspektivě rostlin a zvířat, ropy nebo oblaků.
Instalace Ruslana Vysokikho tematizuje kontrolu a manipulaci a jejich pasivní přijímání. Autor navazuje na tradici figurálního sochařství; pracuje s jeho pamětí (včetně politické) a hledá pro něj performativní, procesuální a scénické možnosti. Původem ukrajinský umělec Ruslan Vysokikh je studentem ateliéru Socha na pražské AVU.
Výstavní a publikační projekt Myslet filmem se zaměřuje na způsoby, jakými současné audiovizuální umění filmovou řeč nejen posouvá, ale i navrací k jejím kořenům.Všechna tři patra v Domě U Kamenného zvonu mají společného jmenovatele, a tím je film jako vyprávění v galerijním prostoru.
Milujeme léto, ale děsí nás vyschlé řeky a vyhořelé lesy. Postkoloniální myšlení a ekologie nás nutí se zpytovat při cestách do exotických krajin ve vzdáleném klimatickém a geopolitickém kontextu. Toužíme po moři, nedokážeme se ale vyrovnat s utonulými vraky v době klimatického uprchlictví. A kde budou ledovce – co střeží jejich tenčící se ledová krusta?