Není ani potřeba příliš zapojovat fantazii nebo mhouřit oči, aby některé z objektů, které Anna Ročňová vytváří, vypadaly spíš jako produkt samotné přírody než dílo výtvarného umělce. Jejich tvary se organicky větví, plazí, kamsi šplhají nebo naopak schlíple visí a ve větším množství se pak stejně organicky kupí do rozsáhlejších struktur. Zdá se, že stejně jako příroda v sobě nesou paralelní informaci o vzniku i zániku, životě i smrti. A stejně jako v přírodě je v nich tahle skutečnost přítomná jaksi bezděčně a bez emočního zabarvení – vznik a zánik jsou zkrátka součástí téhož cyklu, je to jednoduchá, prostá skutečnost. Z lidské perspektivy utvářené tisíciletými historiemi kultur je těžké oprostit se od významotvorných výkladů a přijmout mystérium života a smrti jako samozřejmost. Když se o to ale pokusíme a připustíme tuto představu, zjistíme, že možná teprve pak ze života a smrti opravdu mrazí…
