Reportáže

Station

Malíři malují zátiší a jezdí na plenéry. Vasil Artamonov s Alexeyem Klyuykovem se rozhodli znovu prozkoumat tuto představu umělce z dětské encyklopedie, poctivě vyždímanou tradicí i modernou, náboženstvím, revolucí, filozofií, karikaturou, populární kulturou, tragedií i komikou. Svá zátiší malují v oblíbených mdlých barvách a typickém retro-stylu, za plenéry se vydávají na pražská nádraží – v duchu intenzivní spolupráce se na každém „nádražním“ výjevu podílejí stejnou měrou. Ve scenériích zahrádkářské kolonie v okolí Prahy instalují improvizovanou výstavu svých obrazů. Význam každého gesta byl jaksi vyprázdněn množstvím romantických a modernistických odkazů – ostentativně neúnosnou tíží historie – a odlehčen sebe-ironií s masochistickým ostřím. Romantický étos umí dvojice zopakovat jen skrze záměrné diletantství. Výjev génia s paletou uprostřed přírody rozostřený avantgardní kolaborací, stromy, které se proměnily v továrny – celá heroická (kunst)historie končí šedivými obrazy z „hlaváku“. K chlebům a klasům, jež mohou odkazovat od obrozeneckého velebení slovanského folkloru po socialistický realismus, vede cesta přes dortíky a koblížky obklopující posmutnělého Marxe.

Tereza Stejskalová

 

 

 

umělciAlexey Klyuykov, Vasil Artamonov
kurátorTereza Stejskalová
místoetc. galerie
tagy
účinkujícíAlexey Klyuykov, Tereza Stejskalová, Vasil Artamonov
kameraGiulio Zannol
zvukGiulio Zannol
střihGiulio Zannol
interviewGiulio Zannol
kategorieReportáže
publikováno11. 9. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Station
Problémy politiky a ekologie jsou skličující, nelze ale přehlížet tíživé události a dlouhodobý stres či trauma přeživších přírodních a antropogenních katastrof. Utrpení, které vidíme v médiích, není v pořádku. Spletenec dlouhodobých i náhlých krizí je prostorem pro rezignaci, blokády a katastrofické fantazie, říká se tomu doomscrolling. Není divu, když se situace objektivně zhoršuje, i tak vlastně máme pocit, že ještě nenastal extrém?
Jestliže autor neumí věci pojmenovávat, umí je pomalovávat a pomodelovávat a to není málo. Jestliže k pochopení autorova díla je vhodná představa čtení scénáře, tak jeho prizmatem se jedná o spíše o mapu, nedokončenou mapu všehomíra. A jestliže má být umělec skrze něco nemrtvý, tak to má být právě nedohled konce a Uličný ještě se ještě ani nedobral pořádně začátku, naštěstí.