Reportáže

Station

Malíři malují zátiší a jezdí na plenéry. Vasil Artamonov s Alexeyem Klyuykovem se rozhodli znovu prozkoumat tuto představu umělce z dětské encyklopedie, poctivě vyždímanou tradicí i modernou, náboženstvím, revolucí, filozofií, karikaturou, populární kulturou, tragedií i komikou. Svá zátiší malují v oblíbených mdlých barvách a typickém retro-stylu, za plenéry se vydávají na pražská nádraží – v duchu intenzivní spolupráce se na každém „nádražním“ výjevu podílejí stejnou měrou. Ve scenériích zahrádkářské kolonie v okolí Prahy instalují improvizovanou výstavu svých obrazů. Význam každého gesta byl jaksi vyprázdněn množstvím romantických a modernistických odkazů – ostentativně neúnosnou tíží historie – a odlehčen sebe-ironií s masochistickým ostřím. Romantický étos umí dvojice zopakovat jen skrze záměrné diletantství. Výjev génia s paletou uprostřed přírody rozostřený avantgardní kolaborací, stromy, které se proměnily v továrny – celá heroická (kunst)historie končí šedivými obrazy z „hlaváku“. K chlebům a klasům, jež mohou odkazovat od obrozeneckého velebení slovanského folkloru po socialistický realismus, vede cesta přes dortíky a koblížky obklopující posmutnělého Marxe.

Tereza Stejskalová

 

 

 

artistsAlexey Klyuykov, Vasil Artamonov
curatorsTereza Stejskalová
placeetc. galerie
tags
castAlexey Klyuykov, Tereza Stejskalová, Vasil Artamonov
cameraGiulio Zannol
soundGiulio Zannol
editingGiulio Zannol
interviewGiulio Zannol
categoryReportáže
published11. 9. 2012
languageČesky / English
embedlink icon
arrow down
related
Station
Myšlenkový leitmotiv výstavy je tedy cosi nepřirozené, co vzniklo spíše z konfliktu, roztržením, jehož dozvukem je tudíž trauma. O jaký druh traumatu však jde? Jak je příznačné, Zdena Kolečková komunikuje takto vzniklou bolest jemně, alegoricky a několika vrstevnatě. Navádí diváka k takovému typu čtení, kdy jej podráždí (znejistí) a poté tak trochu uchlácholí, že to přece až zase tak zlé není, aby ve třetí vrstvě přitlačila na pilu podprahové beznaděje.