Diskuze

Status umělce

Je umění hobby anebo je to vlastně práce, která má svá specifika? Jak máme v chronicky podfinancované kulturní sféře vlastně tvořit, kurátorovat a psát, když náklady na běžný život stále stoupají? 

Ministerstvo kultury ČR aktuálně připravuje definování tzv. statusu umělce a umělkyně, nového zákonného rámce, který by měl umožnit všem pracujícím v kultuře a umění lépe fungovat v nejistém světě. Takzvaný status umělce a umělkyně ještě není pevně ustanoven a stále je možné zapojit se do vyjednávání.

Spolek Skutek a další profesní asociace se do vyjednávání snaží aktivně zapojit například skrze dotazník. Základem pro ukotvení rámce statusu umělce a umělkyně je sběr informací o tom, kdo to vlastně umělecky tvůrčí osoby jsou, co je možné pod tvůrčí činnost zahrnout, jaké mají potřeby a v jaké sociální situaci se nacházejí. Právě tyto otázky se pokusí zodpovědět akce, kterou pořádá časopis Artalk a brněnská pobočka Spolku Skutek. 

Vyzvaní umělci a umělkyně představili své (provizorní) odpovědi na výše načrtnuté otázky formou krátkých autorských vstupů. Vystoupili: Zbyněk Baladrán, Polina Davydenko, Jakub Jansa, Barbora Klímová a Max Máslo. Následovalo stručné shrnutí aktuální situace o vyjednávání s MK ČR a diskuse moderovaná Anežkou Bartlovou, které se zúčastnila Johana Lomová za Spolek Skutek a Anna Remešová za Artalk. 

umělciPolina Davydenko, Jakub Jansa, Max Máslo, Zbyněk Baladrán, Barbora Klímová
místoGalerie TIC
tagy
účinkujícíAnna Remešová, Johana Lomová, Polina Davydenko, Jakub Jansa, Max Máslo, Zbyněk Baladrán, Barbora Klímová, Anežka Bartlová
kameraMartin Pfann
zvukMartin Pfann
střihMartin Pfann
kategorieDiskuze
publikováno23. 2. 2023
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Status umělce
Název Galerie 207 je veskrze prozaický – odkazuje k číslu místnosti na VŠUP, kde se galerie pět let nacházela (od října 2013 se přemístila do místnosti 405, název však zůstal stejný). Za stejnými dveřmi najdeme Ateliér intermediální konfrontace.
„Co je legální nemusí být legitimní“
Dokument se snaží objasnit historii spojenou se Spolkem výtvarných umělců Mánes a Českým fondem výtvarných umění a to především s důrazem na privatizační a transformační období 90. let. Současně dokumentuje aktivity umělců a teoretiků sdružených v iniciativě Mánes umělcům, kterým není lhostejný zcela nelegitimní způsob, jakým se dnes zachází s kulturním dědictvím.
Jan Freiberg pracoval v Galerii Klatovy/Klenová jako kurátor a fotograf. Po vynuceném odchodu všech odborných pracovníků našel budoucnost na hřbitově Malsička ve Volyni a zřídil tu v roce 2010 v bývalé smuteční síni Galerii Na shledanou. Maloměsto, hřbitov a smrt podmiňují její existenci a vytváří základní rámec pro špičkové české umělce. Smyslem galerie je upozornit skrz umění na smrt jako živou součást života.