Reportáže

Addendum [On the Shortness of Life]

„Addendum [On the Shortness of Life]“ je druhým ročníkem výstavního projektu podporujícího výměnu mezi Royal College of Arts v Londýně (RCA) a Akademií výtvarných umění v Praze (AVU).

První ročník výstavy se konal v září 2013 v Red Gallery, kde byly vedle děl z absolventské výstavy AVU z roku 2013 představeny site-specific intervence, nová díla a performance umělců z RCA. Profesor Rittstein, vedoucí jedné z malířských kateder AVU, a sedm českých umělců odcestovalo do Londýna, aby výstavu nainstalovali ve spolupráci se studenty kateder výtvarného umění a kurátorství současného umění na RCA.

Navázaný dialog pokračuje v rámci přípravy výstavy v Galerii AVU, na kterou umělci a kurátoři z RCA přijedou do Prahy, aby výstavu realizovali přímo na místě. Jedná se o další experiment, který má podpořit dialog mezi jednotlivými tvůrčími přístupy a jehož cílem je zhmotnit prvky diskuzí souvisejících s vývojem projektu.

umělciVojtěch Pálka, Klára Pernicová, Kateřina Tichá, Newton Whitelaw Amelia, Alžběta Josefy, Louise Ashcroft, Jiří Bouma, Harry Lawson, Richard Hards, Kryštof Kaplan, Lina Lapelyte, Vesta Kroese, Marlene Haring, Jakub Geltner, Russell Hill
kurátorAnna Clifford, Miloslav Vorlíček
místoGalerie AVU
tagy
účinkujícíAnna Clifford, Richard Hards
kameraNora Bodnar
zvukNora Bodnar
střihNora Bodnar, Rebecca-Bernice Humphries
interviewRebecca-Bernice Humphries
kategorieReportáže
publikováno8. 5. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Addendum [On the Shortness of Life]
V instalacích výstav klade důraz na jednoduchost, uměřenost a kompaktnost. Neváhají zařadit i výrazný element nebo znejišťující moment. Podstatné však pro ně zůstává, aby architektura exponáty nepřebíjela, ale aby byla jejich partnerem. Zároveň věří, že způsob instalace může přispět k interpretaci vystavených děl. Stejně tak je pro ně důležité, aby architektura výstavy vznikala ve vzájemném dialogu mezi všemi zúčastněnými aktéry a aktérkami.
Často vystupují jako blahosklonní mecenáši, kteří se rozhodli z dobré vůle dát stranou něco z nastřádaných milionů a přispět tak k veřejnému blahu a rozvoji vysoké kultury. Jejich na první pohled dobré záměry bychom však měli vnímat v kontextu pohnuté politické a ekonomické historie (nejen) naší země. Měli bychom se ptát, jak ke svým majetkům přišli a kolik společenských nebo ekologických škod napáchali při jejich hromadění.