Reportáže

Subtropické klima

Nový projekt Pavla Příkaského (1985) se bezprostředně váže na původní poslání prostoru, v němž je dnes umístěna Galerie Entrance, tedy bývalou oranžerii břevnovského kláštera. Monitoruje a kontextuje její genius loci ve smyslu unikátního místa s „vlastním počasím“, které i v okolních nehostinných podmínkách umožňovalo nejen nemožné věci, například pěstování citrusů, ale zprostředkovávalo také fyzický prožitek „jiné situace“ založený na reálné proměně vůní, vlhkosti vzduchu, teploty i vizuality.
Příkaského přitahuje především emotivní rozměr řízené transformace každodenní reality v simulaci ideálního „rajského“ stavu i konkrétní prostředky, které k němu vedou. Vizuálně čerpá právě z oblasti, jež se volně vztahuje k dřívější funkci budovy. Svými artefakty zpětně modeluje prostor galerie do podoby výstavy, která disponuje totožnou vlastností jako „kouzelný“ vnitřní prostor oranžérie. Totiž, že je schopna vytvořit jedinečné prostředí, naprosto nezávislé na svém okolí, kde neplatí běžná pravidla a naopak je možné téměř všechno.
Používá při tom různá média, takže na společném teritoriu participuje objekt, video, zvuková instalace, ale samozřejmě především malba, která ještě nese symptomy fotografického materiálu. Souhrn pláten – jak je u něj zvykem – vytváří specifický vizuální slovník: odtržené vizuální odkazy, fragmenty dějů, předměty a nástroje dohromady tvořící nedoslovný soubor, otevřený libovolnému řazení. Malířské zpracování je navíc často na hranici viditelnosti bez popředí a pozadí, přesto reálnou iluzivností informuje o zobrazených objektech.
Mezi jednotlivými komponenty dochází k vzájemnému přelévání a prolínání, ale i tady se občas projevuje „jiná“ logika. Hierarchie obvyklého vrstvení se narušuje a součet jednotlivých vrstev vytváří nový obraz, který možná alespoň trochu vystihuje současný pocit vyspělé techničnosti zřetelně protknuté primitivismem.

Radek Wohlmuth

umělciPavel Příkaský
kurátorRadek Wohlmuth
místoEntrance Gallery
tagy
účinkujícíPavel Příkaský
kameraGiulio Zannol
zvukGiulio Zannol
střihGiulio Zannol
interviewGiulio Zannol
překladKateřina Prokešová
kategorieReportáže
publikováno19. 9. 2016
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Subtropické klima
Skrze umělecký jazyk nachází umělkyně možnosti, jak se zbavit strachu z budoucnosti a zkusit se nebát konat, a to dohromady v propojení s dalšími, i mimolidskými bytostmi. Jelikož pozdě je, ale stále jsme tu spolu a stále je co dělat pro to, aby nebylo ještě hůř.
V současné době se setkáváme s tím, že o těchto změnách a katastrofách slyšíme v regionální veřejné debatě mluvit lidi z vědy, úřadů nebo politiky, kteří pro popis probíhajících změn a blížících se katastrof využívají autoritu expertních obrazů. Obrazy vymykající se zavedeným normám vědecké reprezentace ve veřejném prostoru nevidíme, a hlasy těch, jichž se tyto změny bezprostředně dotýkají, je slyšet ve veřejné debatě buď málo, nebo vůbec. Přítomnost planety jako aktivní síly produkující vlastní obrazy a způsoby jejich sdílení ale dává moc právě těmto alternativním hlasům, jazykům a obrazům.
Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.
Jakou budoucnost můžeme spoluutvářet s rostlinami? Od koloniální těžby k obnově a péči, od vědecké taxonomie k příbuzenství — svět rostlin odedávna formuje samotné základy lidského života.