Reportáže

Jak bys charakterizoval svou tvorbu?  



Moje práce je v podstatě stále trvající snaha o sladění reality světa s mým obrazem o světě, proces, ve kterém hrají zásadní roli prvky porovnávání a asociace. Zajímá mě, jak tyto procesy ovlivňují nejrůznější aspekty života, od způsobu, jakým si určujeme své společenské postavení, až po způsob, jakým si zapamatováváme informace nebo kreslíme. Tento komparativní a asociativní přístup funguje jako předmět i systém mé umělecké tvorby, používám ho v myšlence napříč celou škálou médií.



Tvoje současná výstava v Altánu Klamovka. Jak bys ji vysvětlil běžnému návštěvníkovi?

Tato výstava je výsledkem jednoduchého hravého experimentu s kresbami. Nejdříve jsem vytvořil kresbu a následně použil vnější linii této kresby jako výchozí bod pro následující kresbu. Poté jsem pokračoval dál stejným principem, až jsem vytvořil 264 kreseb.
Snažil jsem se zachovat ilustrativní formu, protože mě zajímalo,
a) jaké motivy mě budou napadat a jak přesvědčivě je budu ztvárňovat,
b) jak budu kreslit určité věci (proč mám například tendenci zobrazovat lidskou postavu v podobě holohlavých mužů?),
c) jak bude kombinace těchto obrazů fungovat ve vzájemné interakci a co to bude o mně vypovídat.
S postupně narůstajícím počtem kreseb se opakovala i určitá témata; nejčastěji to byly lidské postavy, zvířata, krajiny, struktury a stroje. Mnoho obrazů je konkrétně spjatých s mým životem a prostředím, ve kterém se pohybuji, zatímco jiné jsou spíše nahodilé. Možnost čerpání z neomezeného spektra námětů pro mě byla katarzní.
Z estetického hlediska tento projekt odkazuje k různým formám výtvarného umění; rozestupy mezi kresbami mohou připomínat proklad textu, gradace tónů a jasné linie se vztahují k tetování a graffiti, sekvenční logika a ilustrativní styl rezonují s (některými) komiksy, a celkové uskupení kreseb může působit jako vzorový design.  

Jaké postavení má v Tvé tvorbě médium kresby?

Kresba zaujímá v mé umělecké tvorbě stěžejní místo; od automatické kresby po kresbu z reálu prostupuje všechna díla v jiných médiích, ale také poskytuje prostor pro spontánní improvizace, které neslouží žádnému hlubšímu účelu. Fascinuje mě bezprostřednost a proměnlivost kresby a také to, jak důležitou roli hraje při napomáhání člověku v prozkoumávání a ztvárňování světa. Prostřednictvím kresby jsem se naučil (a stále se učím) vidět.

Conrad Armstrong je absolventem Ateliéru intermediální konfrontace Jiřího Davida na VŠUP v Praze. Americký umělec žijící v Praze byl v roce 2010 finalistou Ceny kritiků za mladou malbu. Jeho tvorba je intermediání, pracuje jak s malbou, kresbou, objektem, instalací a performancí. Jeho projekt pro Altán Klamovka využívá procesu kresby, která vychází z principu asociací. Poprvé se tímto projektem představil na kolektivní výstavě Nulla Dies Sine Linea: Postkonceptuální přesahy v české kresbě loni v březnu v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem. Současná instalace v Altánu Klamovka představuje jednu větší a sérii menších kreseb, které mají autobiografický podtext. Opět zde každá kresba formálně vychází z fragmentu té předchozí.



Lenka Sýkorová



Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)