kresba

David Shrigley Artist Talk

Ve svých černobílých inkoustových kresbách je schopný obsáhnout sžíravé komentáře k současné společnosti a globálnímu systému i introspektivní a sebereflexivní úvahy. Obraz a text u Shrigleyho vždy fungují dohromady, on sám o sobě ovšem odmítá mluvit jako o ilustrátorovi, označení “cartoonist” (kreslíř) mu však nevadí.

Lenin a Stalin

Album neboli conclusio, které Viktor Pivovarov představuje na videu je nesmírně zábavné. Vidíme na něm zvířata, která se z ničeho nic objeví, aby se podívala na Lenina, dočteme se o Leninovi jak po nocích vyje, uvidíme Lenina bez penisu a dozvíme se, že tento strašný vrah miliónů lidí zemřel s dětskou knihou v ruce. To, čemu se smějeme, z toho už nemáme strach.

Charakter 4

Důležitým zprostředkovatelem informací o nových produktech se na začátku šedesátých let stala televize. Ve vysílání bylo třeba zřetelně oddělit reklamy od běžného programu. Eduard Hofman v roce 1964 nakreslil a režíroval krátký film Trio. Jeden charakter z tohoto snímku se o tři roky později objevil v televizním vysílání, aby střežil hranici mezi reklamním blokem a ostatními programy. Původně se mu říkalo Pumprlík, ale televizní diváci mu brzy dali jméno Pan Vajíčko.

Jitka Svobodová

Zájem o zachycení všedních, až banálních předmětů krajně minimální formou zůstal Jitce Svobodové doposud. Vždy se jedná o kresby s velmi tlumenou, až monochromní barevností.

Ivan Kafka

Kafka se především vyjadřuje velkými instalacemi v krajině, v nichž v zásadě utilitární předmět uvádí do nových vztahů k přírodním dějům, zajímá ho ale i průzkum možností uzavřeného, architektonicky pevně determinovaného prostoru. Kategorie velkého formátu tedy v Kafkově díle znamená výzvu vypořádat se s prostorovou daností, dát jí nový smysl a řád.

Agent in Norway

Tajné služby nebyly tajné. Každý znal svého donašeče a snažil si ho udržet co nejdéle, protože každý nový mohl přijít s něčím nečekaným. Zprávy agentů byly v podstatě nudné a psány primitivní formou. Téměř každý věděl, jak vypadá anonymní udání. Převzít moc nepadalo v úvahu, moc byla v rukou mocných a ti ji uplatňovali. Zdálo se, že mystika byla jediný způsob, jakým se obyčejný člověk mohl dotknout reality. Ale bylo to jen zdání.

The Emergence of That Person

Co si “that person” myslí? Co se od ní/něj můžeme naučit? Co se nám snaží říct a proč? A o jakém typu systému, o jakém z mnoha světů? Jak je jí/jej možné probudit a za jakých podmínek k nám mluví skrze Mattova ústa? A můžeme s ní/ním mluvit my nebo “that person” vstupuje do interakce jen s bytostmi svého druhu? Jaké to je nemuset se zpovídat z toho, jakého jste věku, pohlaví a jaké další výhody svět, který obývá “that person” nabízí? Které z pater vědomí nám “that person” otevírá?

Charakter 2

Miroslav Barták (*1938) vystudoval námořní akademii a v šedesátých letech se plavil na obchodních lodích jako inženýr. Když mohl ve volných chvílích kreslit, nelákaly ho motivy exotických krajin ani zvláštní fyziognomie místních obyvatel. Na čtvrtce papíru netoužil ukázat, jak dovedně umí vnější svět znázornit; chtěl spíš zjistit, co o něm může vypovědět v čarách kresby. Velmi brzy našel pro své pečlivě režírované scény ideálního aktéra: mužskou figuru, jejímž podstatným rysem jsou chybějící ústa.

Charakter 1

V liniích kresby jsme zvyklí číst podobně, jako ve fyzických rysech lidské tváře. Z několika čar a bodů jsme schopni rozeznat nejen osobnost, ale také odhadnout, v jakém rozpoložení se právě nachází. Kreslené charaktery se staly běžnou součástí našeho vizuálního prostředí. Budeme z nich číst svědectví o našich vlastnostech a našem jednání, které se právě díky charakteru osvobozuje od tíhy osudového určení.