„Ani dnes se možná uměním nezabýváme. Možná jsme přehlédli okamžik, kdy se přeměnilo na něco jiného; na něco, co zatím nedokážeme pojmenovat. Je však jisté, že to, čím se zabýváme, nabízí skvělé možnosti,“ napsal Jerzy Ludwiński ve svém eseji Umění v post-umělecké době z roku 1970. Tuto poměrně provokativní větu napsanou před více než čtyřiceti lety bych ráda četla jako futuristickou předzvěst různých modelů uměleckých institucí, které deklarují své zapojení do současných důležitých témat. Prostřednictvím náhledu do strategií a praxe spojených s vystavováním, jak je Jerzy Ludwiński (1930–2000) popsal ve svých teoretických konceptech Muzeum současného umění (1966), Galerie Mony Lisy (od r. 1967) a Centrum pro umělecký výzkum (1970), bych ráda načrtla trajektorie mezi historickými reformami a formáty, které existovaly v rámci institucionálního prostředí od pozdních 60. let 20. století, kdy umělci začali využívat nové materiály a technologie a změnili význam uměleckého díla, a Jerzyńského zájmem pro pojmenování nových kategorií a představ založených na kontinuálních uměleckých procesech, které zahrnovaly i pohyby a aktivity nacházející se mimo nejbližší pole umění.
Magdalena Ziółkowska získala doktorský titul z dějin umění a je absolventkou Kurátorského studijního programu centra umění De Appel v Amsterdamu (2006–07). V letech 2006 až 2010 působila jako hostující kurátorka v muzeu Van Abbemuseum v Eindhovenu, kde zrealizovala projekty: Notes From the Future of Art: Selected Writings of Jerzy Ludwiński (2007) a Andrzej Wróblewski: To the Margins and Back (2010). Mezi lety 2008 a 2014 působila v Muzeu Sztuki v Łódźi, kde organizovala projekty jako např. Art Always Has Its Consequences (2008–10), Working Title: Archive (2008–2009), Sanja Iveković: Practice Makes the Master (2009), Eyes Looking for a Head to Inhabit (spolukurátorka, 2011), a Hüseyin Bahri Alptekin: Incidents, Events, Circumstances, Accidents, Situations (spolukurátorka, 2013–14). V roce 2012 spoluzaložila nadaci Andrzej Wróblewski Foundation a stala se její viceprezidentkou. Spolukurátorovala projekt Andrzej Wróblewski: Constantly Looking Ahead (Národní muzeum, Krakov, 2012–13) a podílela se i na monografii Avoiding Intermediary States: Andrzej Wróblewski (1927–1957) (2014). V letech 2015–18 působila jako ředitelka Galerie současného umění Bunkier Sztuki v Krakově, pro které připravila například výstavu Ines Doujak: Masterless Voices (2017).
Její poslední projekty zahrnují i výstavu Andrzej Wróblewski. Waiting Room v galerii Moderna galerija v Lublani (15.10.2020 – 10.01.2021) spolu s doprovodnou publikací. V neposlední řadě přispívá také do časopisu Artforummagazine a působí v čele sekce textilního umění v Centrálním muzeu textilu v Lodži.