0:36:52

Design Antropocénu

Na přelomu 60. a 70. let vrcholil v architektuře a designu přístup, podle kterého mohou uměle navržené systémy napodobovat systémy přírodní a společně vytvářet symbiotické asambláže umožňující fungování lidské civilizace na Zemi. Paradigma kontroly se však od té doby otřáslo v základech a jestliže se stále snažíme ho křísit, je to proto, že nové se ještě nepodařilo jasně pojmenovat. Design Antropocénu může být praktickým naplněním těchto nevyřčených vzorců.
0:52:52

Architektura soužití: VinziRast-mittendrin

Potkali se v zimě roku 2009 při studentských nepokojích, kdy prostory obsazené univerzitní budovy poskytly útočiště jak protestujícím studentům, tak lidem bez domova. Nutný dialog a vyjednávání, které mezi nocležníky a demonstranty vykrystalizovaly, vedly k jednoduchému objevu: Lidé bez domova a studenti mohou na svých cílech pracovat spolu.

Pro(s)thetic Dialogues

Pro(s)thetic dialogues je spíš záznamem divadelní performance odehrávající se na desktopu počítače. Lidský operátor zde vytváří podmínky pro zkoumání performativnosti filosofické zombie poskládané z neuronových sítí.

Živáčci

Život na Zemi prošel nějakými čtyřmi miliardami let evoluce a po celou dobu se vyvíjel pospolu, propleten sítí intimních vztahů. Máme společného předka, všichni potřebujeme k životu ty samé sloučeniny a i naše stavba těla je podobná, proto si navzájem rozumíme.
0:19:44

Poslední den stvoření

Příběh sleduje razantní proměny ústecké krajiny za posledních dvě stě let a spekuluje o možných důsledcích rekultivačních zásahů v roce 2050, kdy je již většina bývalých lomů postupně přeměněna na rekreační jezera. Video navazuje a reaguje na půlroční výstavní projekt v Galerii Hraničář, jenž se věnoval rekultivacím krajiny po těžbě na Ústecku a ideovému pozadí technických zásahů v přírodě.

Pišvejc - Framed

Zatímco Marina Abramovič i nadále bude těžit ze své pozice burzovního hráče, který správně investoval svůj vlastní krví vydřený kapitál do výnosné megakorporace jmenující se Art World, Václav Pišvejc naopak ve svém boji za uznání navždy zůstane především sisyfovským mýtem a otazníkem visícím nad normalitou i normalizací dnešní kultury.

Architektura soužití

Cyklus se zaměřuje na středoevropské příklady tzv. dobré praxe, kde se místní komunity pokoušejí vytvořit, povětšinou svépomocí, funkční společenské i materiální zázemí pro důstojný život. Klíčem k vybraným lokalitám je významná role architektů či umělců, kteří v projektech působí jako jedni z hlavních hybatelů změn. Záměrem je zprostředkovat nový pohled na sociální udržitelnost ve městě.