Jakub Kučera 9 výsledků

Jakub Kučera

Budovu místo žactva dočasně osídlily bytosti vytvořené umělkyní a obraz doprovází jemný, citlivý a zároveň kritický slovní komentář (dopis škole) Koťátkové. Doplňuje ho ozvěna dětských hlasů a citace ze školního řádu jako připomínka toho, jak silně nás prostor základní školy formoval. Jaké vzpomínky nám do dospělosti zůstávají z prostorů tělocvičen, šaten, jídelen, lavic a „z předtabulí“? 
Navzdory obecnému přesvědčení jsme jen zřídkakdy odměněni za to, že jsme sami sebou. Ve skutečnosti je civilizace z velké části výsledkem naší schopnosti autocenzury a potlačování našich spontánních pudů a přirozených impulzů. Beseda s Reném Levínským a Matějem Cibíkem proběhla v rámci oslav 125. výročí narození Františka Suchého, zahradního architekta a ředitele strašnického krematoria.
Centrum pro regenerativní umění se nachází v historickém Červeném mlýně a funguje jako alternativní kulturní prostor a domov aktivní komunity umělců, aktivistů, zemědělců, a kreativců, kteří spravují místní ekosystém. Buduje kulturní diskurz prostřednictvím kreativity, výzkumu, širší veřejnosti, zážitkového učení a vzdělávání.
Basement project je kulturně organizační a komunitní platforma, která vznikla při Katedře výtvarné výchovy v prostorách Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci v roce 2019. Jejím cílem je nabízet kulturní program široké i odborné veřejnosti prostřednictvím pravidelných výstav současného umění a doprovodného programu, zahrnujícího různé formy galerijní edukace.
Bubahof vznikl jako originální společenství, v němž důležitou roli hrají vztahy nepodléhající hierarchiím a důraz na ekologii chování nejen vůči přírodě, ale i vůči sobě navzájem. Je otevřenou platformou zaměřenou na sociálně-kulturní aktivismus a vzdělávání.
Frankovo základní jednotkou a pevným bodem je „tělo“, série figurativních sochařských realizací, kolem nichž se rozpíná architektura bývalého kláštera, potažmo města, do nějž jsou recipročně vloženy samostatné zvukové instalace. Stává se tak mentálním, imaginativním i smyslovým středobodem svébytného universa.
Jestliže autor neumí věci pojmenovávat, umí je pomalovávat a pomodelovávat a to není málo. Jestliže k pochopení autorova díla je vhodná představa čtení scénáře, tak jeho prizmatem se jedná o spíše o mapu, nedokončenou mapu všehomíra. A jestliže má být umělec skrze něco nemrtvý, tak to má být právě nedohled konce a Uličný ještě se ještě ani nedobral pořádně začátku, naštěstí.
Veronika Bromová bývá dávána do souvislosti s proměnou vidění ženské identity v umění 90. let střední a východní Evropy. Dotýká se jí sexualizovaná pozice žen ve společnosti. V ritualizovaných performancích posledních let akcentuje naopak archetypální léčivou sílu ženství, plodnost, vztahovost a kolektivnost. Tyto živé výstupy jsou ve své univerzálnosti v kontrastu k jejím starším „selfperformancím“ zaznamenaným fotografií.