Profily

ArtMill

Centrum pro regenerativní umění se nachází v historickém Červeném mlýně a funguje jako alternativní kulturní prostor a domov aktivní komunity umělců, aktivistů, zemědělců, a kreativců, kteří spravují místní ekosystém. Buduje kulturní diskurz prostřednictvím kreativity, výzkumu, širší veřejnosti, zážitkového učení a vzdělávání. Praktikuje kulturu jako katalyzátor transformativní sociální změny a pracuje v souladu a ve spolupráci s mnoha partnerskými organizacemi, sítí center, družstev, komunit, farem a jednotlivců, kteří pracují na změně systémů útlaku a extrakce.

Vizí provozující neziskové organizace ArtDialog je rozšířit definici umění do širšího kulturního kontextu. Centrum ArtMill tak chce podporovat kreativitu a její vrozené propojení s přírodním světem. Je místem, kde se setkává příroda a kultura, které je holistické, zážitkové, udržitelné a regenerační. Podporuje vzdělávací prostředí založené na praxi, která vyrůstá z organizování zdola, filozofie a občanské společnosti, přírodních věd, umění a alternativních systémů organizace.

Aktuální projekt Transformative Territories: Mezidruhové útočiště se zaměřuje na eko-sociální regeneraci. Cílem je společnými silami vytvořit prostor pro regenerativní zemědělské praxe, jako jsou jedlé lesy, společenství rostlin a alternativní způsoby hospodaření s půdou, které budou přínosem pro místní faunu, flóru i komunitu. Tento prostor pomůže zkoumat a přizpůsobit se místním dopadům klimatických změn a vytváří diverzní prostor a útočiště pro komunity odboje.

tagy
režieJakub Kučera
účinkujícíGabriela Benish Kalná
kameraJakub Kučera
zvukJakub Kučera
střihJakub Kučera
interviewJakub Kučera
playlistyProfily galerií a institucí
kategorieProfily
publikováno18. 10. 2024
délka0:07:59
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
ArtMill
K tomu, abychom mohli začít hledat strategii, která by pracovala s konceptem limitů, je nejprve třeba položit si několik otázek. Co jsou vlastně meze? Jsou to překážky? Nebo příležitost soustředit se na to, na čem skutečně záleží? Nebo se jedná o produktivní omezení? Kolik různých typů mezí existuje? A kolik je způsobů, jak je legitimně překonat? Jdou meze striktně proti růstu? Je růst vůbec potřebný?
Jsme v pokušení myslet si, že rostlinný svět, s nímž jsme srostlí citlivostí všech smyslů i trávicím traktem, nás ovládá z hlubin kořenů skrytých v podzemí. Ve spojení se zemí a vlhkou tmou se stáváme součástí cyklů plodnosti a tlení.
Pokud bychom chtěli charakterizovat kurátorskou činnost Serranové v posledních několika letech, ekologický obrat by byl i zde padnoucím pojmem: v roce 2016 dohlédla na realizaci celé řady projektů spojených s tímto tématem, když měla ve své gesci dramaturgii ročníku Fotograf Festivalu s názvem Cultura / Natura a v roce 2018 měla na starost organizaci a kurátorování uměleckého a vodního festivalu Akvapark, propojujícím nepostradatelný živel s performativním uměním.
Vztah člověka a půdy je odvěkým hybatelem organizace společenského, kulturního i duchovního života. Půda neodmyslitelně souvisí s našimi základními potřebami, je zdrojem obživy, bezpečným domovem a prostorem splynutí s koloběhem přírody. Přesto jsme tento vztah dovedli do situace neporozumění a krize, která se promítá do všech sfér našeho spolubytí.
Randal Plunkett představuje jedinečný přístup k obnově divoké krajiny, nazvaný V-wilding. Ten kombinuje ekologické principy s veganskou filozofií a nabízí model udržitelné obnovy přírodních stanovišť. Dalibor Dostál se vedle toho zaměřil na návrat velkých kopytníků jako způsob obnovy biologické rozmanitosti, která dnes mizí bezprecedentní rychlostí.
Seno, sláma, skládka se zabývá jak reflexí důsledků období zemědělské kolektivizace, tak současnými ekofeministickými perspektivami. Zaměřují se na mezidruhovou solidaritu, ohleduplné a udržitelné vztahy a soužití a vykreslují situace, kdy příroda kontaminovaná lidským působením přebírá otěže a znovu nastoluje rovnováhu, které se člověk může ale také nemusí zúčastnit.