Přednášky

Osm mýtů o autenticitě a seberealizaci

Navzdory obecnému přesvědčení jsme jen zřídkakdy odměněni za to, že jsme sami sebou. Ve skutečnosti je civilizace z velké části výsledkem naší schopnosti autocenzury a potlačování našich spontánních pudů a přirozených impulzů.

Beseda s Reném Levínským (ÚISK, Filozofická fakulta UK) a Matějem Cibíkem (Centrum pro etiku, Filozofická fakulta Univerzita Pardubice) se odehrála v prostoru Olga 20. června 2024 v rámci oslav 125. výročí narození Františka Suchého.

Tato událost tak už pošesté připomněla osud zahradního architekta a ředitele strašnického krematoria a jeho rodiny, boj proti totalitám, a odvahu všech, kteří násilí čelili nebo stále čelí. Vyprávění příběhů doprovodily společné hry a sousedská péče místo se propojila s kulturou a uměním. Třídenní akce se konala v parku Františka Suchého a přilehlém prostoru Olga. Oslavy zahájila komentovaná prohlídka blízkého Krematoria Strašnice.

místoProstor Olga
tagy
účinkujícíRené Levínský, Matěj Cibík
kameraJakub Kučera
zvukJakub Kučera
střihJakub Kučera
kategoriePřednášky
publikováno26. 12. 2024
délka01:02:48
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Osm mýtů o autenticitě a seberealizaci
Dron dezertér, hlavní aktér A. W. O. L., výstavy autora Mikuláše Zimuly v Postpost gallery, představuje alegorii ambivalence ke slepé poslušnosti rozkazům a individuální odpovědnosti k hodnocení válečných zločinů.
Architektka a investigativní novinářka Alison Killing v přednášce představuje metodiku a výsledky výzkumu – mapování detenčních táborů pro Ujgury a další muslimské menšiny v Číně, za které byl její tým v roce 2021 oceněn Pulitzerovou cenou. Projekt odkryl detaily o masovém zadržování těchto skupin v tzv. „převýchovných“ táborech, které čínská vláda oficiálně popírá nebo bagatelizuje.
S rostoucím nátlakem na měřitelný výkon, zmnožováním nejrůznějších statistik, žebříčků a datových analýz a neustálým hodnocením ostatních i sebe sama se vyrovnáváme všichni. Ještě znepokojivější je však rozšíření metrické logiky do sfér, které byly vůči ní dlouho považovány za relativně imunní – především do umělecké tvorby a humanitních věd. Jak může umělecká teorie a praxe tento systém tematizovat, natož mu vzdorovat?
Kolektiv Rotor funguje v Bruselu již od roku 2005. Ve své činnosti kombinují praktické, výzkumné a kurátorské přístupy při vytváření kritických postojů k používání a znovuužívání materiálních zdrojů ve stavebním průmyslu a architektuře. Architektura je pro ně především objektem recyklace. Přistupují k ní v opačné fázi jejího procesu, totiž v momentu, kdy je určena k transformaci či demolici.